Rozšířená přednáška pro zájemce o historii ruské carské armády a neméně o Paříž na konci koaličních válek.

© Všechny zde uvedené reprodukce jsou majetkem organizací uvedených na konci práce. Tato práce slouží pouze ke studijním účelům.
© All reproductions are the property of organizations listed at the end of the work. This work is only for educational purposes.
© Все репродукции являются собственностью организаций указанных в конце работы. Настоящая работа может быть использована исключительно в учебных целях.

2. část


Kozáci u pouličního muzikanta

Bohužel v malém rozlišení. Dva kozáci sledují na bulváru hudebníka ovládajícího naráz šest  nástrojů (harfu, bubínek, činely, panovu vlétnu, triangl a zvonečky). Další dva kozáci s nadšením pozorují zlaté rybičky v akváriu, položené na klícce s ptákem. Kozák v zeleném plášti drží v ruce bič z více pramenů (pleť). V pozadí je vidět nějaká zvláštní konstrukce, vzdáleně připomínající příď lodi.


Pouliční muzikant hrající na 3 nástroje a loutku (dopl. obrázek)

Pouličního muzikanta hrajícího na šest nástrojů sleduje rakouský a anglický voják
(dopl. obrázek)


Kozák na trhu Les Halles

Kozák se svým sluhou a nebo jiným pomocným (neuniformovaným) příslušníkem ruského vojska si vybírají a ochutnávají zboží na trhu. Prodavačky jim nabízí ryby, klobásky a maso. Ženy z předměstí nosili oproti měšťanům hlavně dřeváky a jejich vyvázané šátky nahoru okolo vlasů působí velmi pěkně. Dle všeho tato móda (i podle barevnosti) mohla být či byla inspirovaná pokrývkami hlavy z francouzských "kreolských" kolonií (Guadeloupe a Martinik). Trhovkyně s vajíčky stojící za kozákem má přes ruku deštník. Zajímavě jsou zachyceny i velké slunečníky, které byly v Les Halles běžnější záležitostí.

Úplně dole v levém rohu vidíme kousek povrchové stoky, která nahrazovala v městech kanalizaci.

Jelikož jsme na místě, kde je namalováno hodně žen, můžeme v doplňujících obrázcích porovnat, jak znázorňovali běžné ženy té doby jiní, např. známý malíř Carle Vernet (1758 – 1835).

Pro zajímavost lze doplnit, že Josefína de Beauharnais - první manželka Napoleona I. pocházela z Martiniku.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Styly vázání šátků na Martiniku (dopl. obrázek)

Kreolská žena (dopl. obrázek)

Karikatura Pařížanek (uprostřed je vidět i stoka) (dopl. obrázek)

Prodavačka s oslem či mulou (dopl. obrázek)

Prodavačka zelí a prodavačka dětských hraček (C. Vernet) (dopl. obrázky)

Prodavačka pečených hrušek a prodavačka pomerančů (C. Vernet) (dopl. obrázky)

Prodavačka kaprů a prodavačka smetáků (C. Vernet) (dopl. obrázky)

Prodavačka brambor a prodavačka ryb (C. Vernet) (dopl. obrázky)

Prodavačka kávy a prodavačka ořechů (C. Vernet) (dopl. obrázky)

Prodavačka květin a prodavačka vaflí (C. Vernet) (dopl. obrázky)

Pařížanka u ševce a prodavačka vajec (C. Vernet) (dopl. obrázky)




Tržnice Les Halles

Stejná tržnice, jiný čas a nakupující občané. Dnes již neexistující tržnice Les Halles vznikla na místě zrušeného hřbitova Neviňátek (Cimetière des Innocents), patřícího ke kostelu zasvěceného Svatým Neviňátkům (Saint Innocents) tj. zavražděných dětí krále Heroda. Na pozadí druhého obrazu je vidět i kopuli Fontány Neviňátek, která se jediná zachovala v upravené podobě.

Na obou obrazech je vidět jako hlavní mužskou postavu pokaždé jiný muž, pes s rancem v zubech však zůstává. Dále zde lze vidět všemožné trhovce a postavy - prodejce živých i mrtvých ryb, dýní, koláčků, uhlíře (s odznakem), mlynáře (má bílý pytel s nápisem Montmartre 1814), nám již známého nosiče vody, u trhovkyní vidíme zavěšené váhy a nože. Poutače na spodním obraze upozorňují na prodej vína a koření a vpravo dole paní prodává štěstíčka ze zvláštního zařízení. Název ulice na které se spodní výjev odehrává je Rue de la Fromagerie. Tato ulice již dnes neexistuje. Za povšimnutí stojí i v levém horním roku způsob sušení prádla na dlouhém dřevě vysunutém ze střešního okna.

Ve spodní části je na obou výjevech zachycena i svodná povrchová odpadní stoka.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Hřbitov Neviňátek a kostel Svatých Neviňátek (dopl. obrázek)

Les Halles s Fontánou Neviňátek (1855) (dopl. obrázek)

Les Halles (G. Canella - 1828) (dopl. obrázek)








Prodavač nápoje coco (Le marchand de coco) a nosič vody

V posledním doplňujícím obrázku G. Canella z Les Halles je v dolním levém roku postava se válcovitým předmětem, která v Les Halles roznáší nějaké pití. Toto zachytil i G. E. Opiz na svých malbách na běžné ulici, na mostu Pont Notre-Dame a u brány Saint-Denis. Všechny shodně zachycují postavu oblečenou do zvláštního oděvu, mající na sobě umístěné zvonce a ničemu se nepodobající nádobu na zádech.

Jedná se o však o v té době standardního prodejce nápoje zvaného "coco", který se užíval ve Francii a Belgii. Tento nápoj byl složen z drcené lékořice na prášek (nebo ve formě likéru) a citrónové šťávy (obě množství dle chuti), rozmíchané ve vodě a prodejce jej měl v cínové barevné nádobě (fontáně) ve tvaru válce. Ta měla jeden až dva výčepní kohoutky a mohla mít i podpěrnou nohu. Pokud měla dva kohoutky, jednalo se o lepší verzi, protože z jedné teklo coco a z druhé voda na umývání pitítek. Zájemce o tento nápoj přitahoval prodejce zvoněním na pitítka ve tvaru zvonu a svým hlasitým voláním. Detailně jej lze vidět právě na obraze před bránou Saint-Denis - jsou vidět i malí žlutí ptáčci na kohoutcích.

Na druhém obraze můžeme dále vidět i pouličního prodejce obrazů a uhlíře.

Na třetím u brány Saint-Denis je nosič vody, slečna prodávající limonádu a dva povozy s velkými sudy. Vpravo v pozadí sedí na střeše člověk a dle všeho čerpá pumpou vodu do střešních prostor domu.

Na posledních dvou je zachycen opět dvakrát nosič vody s prodavačkami. V pozadí vidíme sudy s vodou.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Prodavačka nápoje coco a ruský voják od pěchoty (C. Vernet) (dopl. obrázek)

Prodavač nápoje coco (A. Baron-Desves - 1843) (dopl. obrázek)

Prodavači nápoje coco (různá období) (dopl. obrázky)

Povozy s vodou - muž má stejný klobouk jak náš nosič vody (dopl. obrázek)

Nosič vody z pařížských ulic (C. Vernet) (dopl. obrázek)






 

Čističi pařížských chodníků

Na několika svých pracích Opiz zachytil i činnost čističů chodníků (což pochopitelně dříve nebylo rozlišeno od silnic). Jejich povinností bylo zametat silnice a čistit odpadní povrchové stoky a kanály, aby byly vždy průchodné. Za deště se pak stejně i tak rozvodnili a místní uklízeči pak s voláním "Passez payez!" nabízeli své služby majetným. Měli totiž vyrobeny malé přenosné mostky na kolečkách a pomocí nich mohli za peníze stoky místní přecházet. Pokud nebyl mostek, přenášeli je.

Na prvním obraze "Časné ráno" je před branou Saint-Denis a na stejnojmenné ulici, zachycen zeširoka kráčející muž, trhovkyně s nákladem malých keříku a květin naložených na oslu/mule (je stejná jak ta na obraze s kozáky na trhu) a čističi silnic pracující na zanešené stoce. Po stranách ulice lidé otvírají své obchody, tři řemeslníci čekající na prací a hrnčířka jede na mule. Za povšimnutí stojí i zavěšené pouliční lampy a vývěsní štít na porodní asistentku (Sage Femme) madame Le Blanc.

Na dalších dvou obrazech pojmenovaných "Les Savoyard" vidíme stejnou scénu, ale její vybarvení bylo provedeno různě profesionálně. Na prvním je vidět, že při kolorování rytiny správně zachytil na kráčejícím muži bílou kokardu, zatím co druhý ji vymaloval na modro - což pochopitelně nedává smysl. Žena v černém jdoucí po bulváru (nůžky zavěšeny u pasu) a nesoucí velkou krabici, dává za chůze almužnu hochovi - čističi chodníků. Na pozadí vidíme další hochy jak udržují oheň (nejspíše z listí) a další se opírají o klece se zvířaty, na kterých jsou cedulky s nabídkami pronájmu pokoje pro chlapce.

Všichni společně pak hrají nejspíše hru Palet Gascon (Gaskoňský kotouč). Tato stará hra původem z gaskoňska byla asi již málem odsouzena k zapomnění, než ji v roce 1985 zpopularizoval vesnický učitel Alain Lasserre. Tato hra již byla zachycena na dřívější malbě a to na "Den bitvy na Montmartre".

V období vlády Napoleona okupovala Francie oblast Savojských Alp (což je jejich západní část, patřící nyní převážně Francii a Itálii) a patřila z povahy věci mezi velice chudé země. Dospělí a děti ve velké míře emigrovali do okolních států a přivydělávali si jak to šlo. Prakticky například na kominické činnosti ve Francii se skoro celé 19. století podíleli právě děti emigrantů ze Savoje.

Na zdi je reklamní nápis na přilehlou prodejnu hudebnin, na kterém je napsáno "Magasin de Musique de la Lyre Moderne" a "de la Société académique des Enfants d'Apollon", což byla právě reálná firma na hudebniny a hudební společnost.

Za povšimnutí stojí i levý horní roh obrazu se Savojany, neboť zde malíř zachytil něčí ruku vylévající z okna obsah nějaké nádoby a současně teče i něco okapovou rýnou.

Čtvrtý obraz, opět pouze (bohužel) v malém formátu, je zde pro znázornění toho, že se malíř nezalekl zpracovat stejné téma, ale se změnou pohledu na scénu. Podle popisu se odehrává na bulváru Boulevard Montmartre. Tomuto by nahrávala i skutečnost, že hudební obchod "Magasin de Musique de la Lyre Moderne" se nacházel v pasáži na ulici Rue Vivienne, která je kolmá právě na tento bulvár.

Pátý obraz pojmenovaný "Les Hôtels des Grands" je zde jako doplňkový pro potvrzení kopírování postav. Je na něm zachycen vstup do neznámého paláce a vidíme zde v pravém rohu stejnou Pařížanku s krabicí a také nosiče uhlí (který má i koncesní odznak). Pokusil jsem se identifikovat, kterou budovou by se mohl malíř inspirovat a po hodně probdělých hodinách se mi to nepodařilo.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Čističi chodníků převádí a přenáší přes stoku (L. L. Boilly - 1803) (dopl. obrázek)

Čistič chodníků převádí přes stoku (C. Vernet - 1803) (dopl. obrázek)

Malý savojan (P. D. Le Camus - 1824)

Fotografie kominíků savojanů (dopl. obrázky)

Malí kominíci (L. L. Boilly - 1824) (dopl. obrázek)

P. Larousse - Grand dictionnaire universel du XIXe siecle T.14 (1867) (dopl. obrázek)

Slovník od firmy "Magasin de Musique de La Lyre Moderne" (dopl. obrázek)

Hra Palet Gascon (dopl. obrázek)






Roh Rue de Castiglione a Rue Saint-Honoré

Odbočíme opět od kozáků a podíváme se na dva obrazy G. E. Opize, kde je zachyceno stejné místo v Paříži v různém období a jeden doplňkový.

Na prvním obraze je vidět plakátovací plocha rohu ulic, kde si lidé čtou blíže neurčené proklamace a zároveň je šíří i kolportér označený speciálním odznakem, který je v detaile vidět na výjevu před Palais-Royal. To co mu nevejde do rukou má zasunuto za provazem omotaným kolem těla. Doba kdy se děj odehrává se určuje špatně, na letácích je zmiňováno slovo Napoleon a RES(taurace) což označovalo návrat Ludvíka XVIII na trůn. Domnívám se, že by se může jednat o naši dobu, i když nikdo z občanů nemá bíle označení bourbonů. Na pozadí vidíme stromy což by opravdu odpovídalo stejnému místu jak na dalším obraze - Rue de Castiglione totiž končí v Tuilerijských zahradách. Na obraze vidíme i dva chlapce - savojany, z nichž jeden má stejné nákoleníky a zástěrku na zadek jak na obraze s kejklířem v Quai de l'Ecole.

Druhý, žánrové podobný obraz zachycuje roh Rue de Castiglione (ústící na Vendômské náměstí) a křížící Rue Saint-Honoré. Vidíme zeď s letáky a srocení lidí. V davu se pohybuje několik kamelotů, žena rozdává nějaký Program, u muže to budou spíše noviny. Program si lidé v davu čtou a je vylepován i na zeď. Na ní je také vidět několik letáků , které se dají identifikovat. Je tam nápis "Iphigénie" - asi plakát na divadelní představení, "Rob antisyphilique" - reklama na lék proti syfilis (který bude popsán níže) a opět i nějaká proklamace. Na jenom z Pařížanů je vidět bílá kokarda bourbonů a na Vendômském sloupu na pozadí již není Napoleon, ale vlaje bílá vlajka. Jednalo se o frekventované místo, neboť jsou zde čtyři povozy (jeden s nápisem o bělení prádla) a fiakry. Lidé jsou zachyceni v družných rozhovorech, četbě i jak hrají karty. Vpravo nahoře je asi reklama na kavárnu, nabízející rýžový nákyp (riz au lait) a dole je zajímavá konstrukce dřevěné krosny na záda. Krámek vlevo, ke kterému přichází žena s papírkem, je podnik pouličního písaře (l'ecrivain public), který za úplatu psal negramotným. Kromě již známého koncesního odznaku se kterými jsme se již potkali - uhlíř a kolportér, je zde zobrazen i pro prodejce oblečení (marchand de habits).

Právě takovému pouličnímu písaři věnoval G. E. Opiz i následující třetí obraz, který je z galerií Palais-Royal, ale je vidět, že se jednalo o činnost důležitou, neboť před jeho krámkem je relativně dlouhá fronta.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Pouliční písař (J. J. de Boissieu) (dopl. obrázek)

Pouliční písař - hrob s tajemstvími (dopl. obrázek)


Kozáci před Palais-Royal

Na počátku 19. století byl zestátněný pařížský královský palác Palais-Royal Mekkou pochybných dámských společnic, alkoholu a hazardních her. Toto se ještě více projevilo s příchodem okupačních vojsk a právě tento stav zachycuje tato kompozice před Café de la Paix.

Kozáci mají na obraze kolem pasu stříbrem tkané šerpy a honosnější výložky (varianta schválená právě při pobytu v Paříži), jedná se tedy o důstojníky. Díky šerpě mají šavle zavěšeny na úzkém řemeni zapnutém pod ní. Kozácký důstojník v červeném má na hrudi vysoký řád sv. Anny (druhý stupeň).

Ženy nabízí aktivně své služby kolemjdoucím kozákům a někteří z nich jsou již znázorněni v horních oknech paláce. Kozák v modré uniformě si již čte vizitku, kterou zcela jistě dostal od dívky s celým jejich svazkem. Je na ni nabízen pofidérní a jistě neúčinný lék proti syfilis. Jednalo se o takzvaný "Rob antisyphilitique", který prodával od roku 1778 doktor medicíny Boyveau-Laffecteur. Byl vytvořen na rostlinné bázi a na rozdíl od jiných z té doby neobsahoval jedovatou rtuť. Jeho popularita či spíše reklama, mu zajistila prodejnost skoro do poloviny 19. století. Na obrázcích dále se k němu ještě vrátíme.

Kluk za slečnou má na hlavě čepici podobnou kozácké a nabízí kozákům, neznámý předmět, tvarem připomínající měchovou pudřenku či vějíř (možná i tabák). Za zmínku určitě ještě stojí pohled francouzského vojáka s orlím nosem mezi kozáky, který kokardu nahradil bílou barvou Bourbonů a opovržlivě na nás hledí z obrázku.

V pozadí za hlavními postavami je před vchodem vidět shluk lidí s různými oděvy a uniformami, prodavačka novin (v tomto případě informují o abdikaci Napoleona k 6. dubnu 1814), která má na oděvu připnutý odznak s nápisem "COLPORTEUR №1??" označující koncesi kamelota. Vpravo je muž čtoucí deník Le Moniteur a za ním je jásající dav, vyhazující čepice do vzduchu. Dva muži klečí na zemi a sbírají mince, vyhazované kozákem z okna. Vedle něj vidíme nápis Montansier, což je pozůstatek v té chvíli již neexistujícího divadla Théâtre Montansier (konec 1806) patřící Mademoiselle Montansier. Pro nás je zajímavé to, že si postavila nové divadlo, které Opiz namaloval také na pozadí kozáků a to na bulváru Montmartre - Théâtre des Variétés.

Zde je nutno uvést asi markantní rozpor, neboť se mi nepodařilo dohledat, že by na pavilonu na severní straně Palais-Royal bylo někdy napsáno Café de la Paix. Jednalo se totiž o pavilon, který patřil Café de la Rotonde a takto byl na malbách znázorňován. Jeho jméno Pavillon de la Paix byla připomínka míru z 25. března 1802 mezi Francií a Anglií podepsaným v Ammien).

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Čelní pohled na Palais-Royal a na vnější promenádu v 18. stol. (dopl. obrázky)

Galeries de Bois v Palais-Royal v první polovině 19 stol. (dopl. obrázky)

Majitelka divadla Montansier - Marguerite Brunet alias Mademoiselle Montansier (dopl. obrázek)

Prostitutky ve foyer divadla Montansier (dopl. obrázky)

Řád Svaté Anny (dopl. obrázek)

Čitelný nápis Pavillon de la Paix (H. Bellangé - 1830) (dopl. obrázek)

Dobové nádoby (soufflets) na pudr na vlasy či insekticidy (dopl. obrázky)


Před Café de la Paix

Opět jsme se ocitli v zahradách Palais-Royal před Pavillonem de la Paix. Na akvarelu vidíme spoustu různých osob v záplavě pestrých barev z oblečení a střevíců dam. Je zde znázorněn i jeden kozácký důstojník vedle ruského důstojníka v zelené uniformě, nechybí zde ale ani příslušníci jiných armád či civilisté. Novinkou zde je černoška ze zámořských kolonií. Dámy mají bohaté klobouky ozdobené aplikacemi z kytek. Trhovkyně nabízející své zboží, má zavěšeny své nůžky na dlouhém provázku.

Stejně jako na předchozím výjevu jsou v oknech na pozadí zachyceni pozorovatelé venkovní scény, malí savojané sbírají mince ze země, nabízí se vizitky a pudr.

V galeriích je vidět vstup do klenotnictví (joaillerie) a se živností schovávající se pod číslem 113 a směnárnou peněz se seznámíme v následujících rozborech.

Samotná kavárna Café de la Paix sídlila od roku 1813 právě v prostorách bývalého divadla slečny Montansier, jak je zachyceno i na obrázku z anglické satirické knihy Life in Paris (Život v Paříži) jejíž hlavními hrdiny jsou Dick Wildfire, Squire Jenkins a kapitán O'Shuffleton. Z ní pak bude zde ještě několik obrázků.


Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Pohled na pavilon Café de la Paix a galerii jak na akvarelu Opize (dopl. obrázek)

Pohled na stejný roh z prostoru před Pavillon de la Paix (dopl. obrázek)

Pavillon de la Paix (dopl. obrázek)

Pohled do Café de la Paix pohledem anglické satiry (dopl. obrázek)

První kroky mladého důstojníka do Palais-Royal
(kolegové pomáhají a ukazují i cenu) (dopl. obrázek)

Rozloučení s Palais-Royal (karikatura, spojenci dostávají léky na pohlavní choroby) (dopl. obrázek)

Prostitutky v Palais-Royal mezi 1800-1807 - jedná se o pořád stejný roh budovy
u vchodu číslo 113 (dokonalý L. L. Boilly) (dopl. obrázek)

Anglická karikatura dění v Palais-Royal (dopl. obrázek)

Pohled na galerie Palais-Royal pohledem anglické satiry (dopl. obrázek)

Spoře oděné "dámy" v jednom z podniků v Palais-Royal (dopl. obrázek)

Další pohled do dámského boutique v Palais-Royal (dopl. obrázek)

Lehké dámy v Palis-Royal (dopl. obrázek)

"Les Payables" - "K utracení"? (dopl. obrázek)




V zahradách Palais-Royal

Ještě jeden Opizův obraz (detailnější černobílá a barevná pouze pro doplnění) ze zahrady Palais-Royal potvrzuje, že "dámy" zde byly různého věku a barvy pleti. Zajímavostí je, že Francie byla první zemí na světě, která zakázala otrokářství a to od roku 1794. Obchod s otroky byl Francií tolerován ve francouzských koloniích v Karibiku a definitivně byl zakázán v roce 1848.

V roce 1987 se na aukci prodaly malby od Opize pojmenované "Pochod otroků" a "Trh s otroky" ("Le marché d'esclaves" a "The slave market"), ale nepodařilo se mi dohledat jejich reprodukci.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)




Čistírna v Palais-Royal a v Passage des Panoramas

V Palais-Royal byly a jsou galerie (ve smyslu otevřených či zavřených pater) např. Galerie de Valois, de Montpensier, de Beaujolais, v nichž na počátku 19. století bylo přes 400 obchodů. Jednalo se o dílny, směnárny, zastavárny, byla zde divadla, restaurace, kavárny, herny, hotely - prakticky cokoliv na co si vzpomenete.

Zde nám je zpřístupněn pohled do jedné takové provozovny (v Palais-Royal a nebo možná jinde) a to čistírny bot a oděvů. Nad vchodem je nápis nabízející kartáčování, čistění a krémování anglicky i francouzsky. K povšimnutí je, jak jsou u zákazníka zakryty nohavice novinami, aby nebyl ušpiněn černidlem a jak muži zapínajícímu si u zrcadla kalhoty kouká z kapsy v šosu kapesník.

Na pozadí je vidět nápis z restaurace a to "PRIX-FIXÉ" kdy:

Les restaurants à prix fixe - restaurace s cenou za celé jídlo, včetně přílohy a nápojů (pivo, víno, malá káva).
Les restaurants à la carte - restaurace s cenou dle toho, co si host volitelně objedná z menu.

Druhá reprodukce (bohužel v malém rozlišení) je pohled do podobné dílny, dle popisu obrazu se jedná o pasáž Passage des Panoramas. K této pařížské pasáží se vrátíme později.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Karikatury módy a dobrého vychování, odehrávající se v čistírně (dopl. obrázky)






Kavárny

Zde vidíme pohled do jedné neznámé restaurace v Palais-Royal, na druhém zase návštěvníky kavárny Café du Commerce (která se nacházela tamtéž) a třetí je obraz z kavárny Café des Aveugles (také Palais-Royal).

Na prvním obrázku z Palais-Royal, je zachycena (podle stylu stolování) restaurace à la carte (viz popis o obrázek výš) a zcela jistě vyšší cenové kategorie. Povšimněte si malého bufetu, u kterého stojí hosté a povídají si - nejspíše s hoteliérkou (majitelkou).

Druhý obrázek zachycuje Café du Commerce kde je vidět, že se zde topilo neustále, neboť to nevypadá na zimní období. Hosté se ohřívají u kachlových kamen společně se svými nápoji.

U stolu se hraje populární hra dáma a všeobecně bylo rozšířeno hrát v kavárnách i šachy (Francie patřila mezi šachové "velmoci").

V Palais Royal a celé Paříži byly různé typy kaváren a právě ta naše třetí by se nám nyní zdála, řekněme, asi trochu neobvyklá. V Café des Aveugles (Kavárna u Slepých) účinkoval pravidelný orchestr se zpěváky složený pouze ze slepých lidí, což nám připomíná, že tělesně postižený neměl v této době na růžích ustláno. Povšimněte si na Opizově obrázku z této kavárny, že zachyceno stejné osvětlení jako na doplňujícím obrázku.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Adresa Café du Commerce (dopl. obrázek)

Interiér Café Lamblin v Palais-Royal - Galeries de Chartres № 102
(L. L. de Boilly) (dopl. obrázky)

Café des Aveugles - Kavárna slepých nebyl dobročinný podnik (dopl. obrázky)


Kozáci v Palais-Royal před vchodem 113

Zde jsou kozáci - důstojníci v galerii Palais-Royal přímo v centru zájmu lehkých žen. Starší žena nabízí kozákovi v modré uniformě děvče, které drží za rámě a dáma v průhledných šatech ve středu scény ukazuje kozákovi směrem k dámě v červeném a hladí ho při tom po tváři.

Na obloucích galerie jsou poutače k jednotlivým krámkům. Vidíme zde nabídku směnárny mincí, čínského stínového divadla Séraphin, kavárny Amerika a další.

Povšimněte si označení № 113. Jedná se o číslo vchodu do nejznámější pařížské herny - Café Février. Ta byla otevřena v roce 1784 a bylo v ní 6 ruletových stolů. Kavárna je stejně jako celé Palais-Royal zajímavá i díky různým historickým událostem. V roce 1815 tu pruský maršál Gebhard Leberecht von Blücher prohrál za jeden večer přes 1 milionů franků v kartách. V 1793 zde byl zavražděn členem královské gardy prezident Pařížského parlamentu a člen Národního Konventu - Louis-Michel Lepeletier de Saint-Fargeau a to v předvečer popravy krále Ludvíka XVI. pro niž i on hlasoval (byl odsouzen k smrti rozdílem jednoho hlasu). Tato kavárna je v jiné podobě stále funkční.

Číslo 113 najdeme nejen na obraze Před Café de la Paix, ale i na scéně z Rue des Bons Enfants a to proto, že z Galerie de Valois byl boční vchod do této ulice.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Zavraždění Lepeletiera de Saint-Fargeau dne 20. ledna 1793 v Café Févier (dopl. obrázek)

Směnárnu měl v čísle 115 pan Rollin (dopl. obrázek)

Obrazy z čínského stínového divadla pana Séraphina - z čísla 127 (dopl. obrázky)

Ceník a otvírací hodiny divadla pana Séraphina (dopl. obrázek)


Před Café Févier v Palais-Royal

U Café Févier na adrese Palais-Royal, vchod № 113 a to tentokrát bez kozáků (podle uniformy francouzského důstojníka nejspíše v pozdější době), ale opět s množstvím prodejných dam.

Proslulost lehkých dam (kterým se říkalo často i "nymfy") z № 113 a celkově Palais-Royal se dostala i do tehdejších knih a osudy nekterých, v nich byly zpracovány.

Jelikož se opět nacházíme v Galerii de Valois, lze zmínit ještě jednu zajímavost. Na této galerii měl krámek i nožíř Badin, u kterého slečna Charlotte Corday zakoupila dne 13. července 1793 kuchyňský nůž. Pak vydala do bytu Jean-Paul Marata, kterého zastihla se ve vaně a při sepisování falešných politických protivníků ho zavraždila. J. P. Marat patřil mezi tzv. jakobíny a byl společně s Maximilienem Robespierrem a Georgesem Dantonem hlavním představitelem Velké Francouzské revoluce.

I jeho despotičtí přátelé neměli dlouhý život a cca po roce byli setnuti na náměstí Place de la Concorde gilotinou.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Životopis nymf z Palais-Royal a ilustrace (dopl. obrázky)

Osudy nymf - prostitutek z Palais-Royal knižně (dopl. obrázky)

Charlotte Corday (J. J. Hauer) (dopl. obrázek)

Charlotte Corday (J. J. Hauer) (dopl. obrázek)

Zavražděný Marat (J. L. David - 1793) (dopl. obrázek)

Maximilien Robespierre - jeho poprava (dopl. obrázek)


Kozáci v nevěstinci

Nenápadně jsme se přesunuly do předpůlnočního pokoje a zastihli jsme důstojníky kozáků ve společnosti pařížských lehkých dam. Zde se komentáři malinko vyhnu, ale tím, že jste dospělí a dospěli až na tento výjev, dovolím vám kliknutím nakouknout do jednoho ze zákoutí Opizových děl.








Karetní hra v kasinu

Výjimečně tři stejné akvarely s kozáky a jeden s podobným námětem bez nich.

U jednoho stolu se zde sešli kozáci vyšších hodností (mají kolem pasu šerpy a bohatěji znázorněné výložky) a místní občané při jedné z hazardních karetních her. Podle všeho mají kozáci popularitu u žen na úkor hry, protože croupier právě odebírá kozákovi prohrané mince ze stolu.

Na černobílém obrázku je civilní varianta stejného stolu, bez kozáků, ale za to s nešťastným prohrávajícím člověkem.

Nejpopulárnější hazardní karetní hra té doby nejen ve Francii bylo Farao (Faro, Pharaon) a Červená a černá (rouge et noir). Ve známé Puškinově povídce Piková dáma se také vše točí okolo hry Farao a hra se často objevuje i ve Vojně a míru od Tolstého.

Pravidla hry Farao

Počet hráčů : 5
Druh karet : 2x 52 listů, A-K.

Jednu sadu karet si ponechá bankéř a druhou sadu karet rozdá dle barvy hráčům (každý pak má 13 karet stejné barvy). Hráč pak svoji sadu 13 karet poskládá před sebe a bude mu sloužit pro pokládání vlastních sázek.

Bankéř vyzve k uzavření sázek a hráči umístí své sázky pro toto kolo na vyložené své karty. Následně svoji sadu karet zamíchá, nechá sejmout a ukáže všem poslední kartu. Nyní vykládá před sebe z vrchu balíčku vždy dvě karty, první nalevo a druhou napravo. Na list který vyložil nalevo si bankéř bere z vsázek hráčů a to co je napravo vyplácí výherní sázku hráčů 1:1. Odehrané karty si hráči odloží vedle sebe a znovu se uzavírají sázky. Hra pokračuje dokud nemá bankéř karty v balíčku poslední kartu (ta již není obrácena).

Uvedená pravidla jsou zjednodušená, při pokročilé hře lze sázky různě dělit a nebo místo karet před sebou sázky dávat na speciální hrací plán s hodnotami karet.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Zde hrají hru Třicet-jedna, v Čechách známou jako Plaváček(dopl. obrázek)

Rouge et Noir (dopl. obrázky)

Sebevražda byla častým koncem hazardních her (dopl. obrázek)

Dobové hrací karty (C. H. Zoelcke) (dopl. obrázky)

Příklad ruských dobových karet (dopl. obrázky)

Hrací plán na Farao (dopl. obrázek)

Dobová hra Kozáci - o jejich idealizovaná cestě do Paříže v roce 1814 (dopl. obrázek)


U rulety v herně

Ruleta, jako francouzský příspěvek do hazardních her, je poprvé zmiňována v roce 1796 (právě v Palais-Royal) a prakticky se jednalo pro ruské vojáky o žhavou novinku. S karetními hrami a kostkami se potkávali v celé své aktivní vojenské službě, ale ruleta byla něco jiného. I zde pak utráceli spousty peněz a hlavně důstojníci často končili v noci s velkými dluhy.

Kozácké důstojníky zde vidíme v různorodé společnosti, ale tradičně v rozmluvě s dámou. Nejspíše hovoří o sázce, protože oba drží měšec. V pozadí jiný kozák nonšalantně přihazuje minci jako vsázku do hry a je pečlivě pozorován dámou s listem papíru. Za ní se nachází občan, který s napětím, až skoro s hrůzou sleduje hru. Stejně jako v ostatních hrách končili často Ti co prohráli velké sumy sebevraždou - vyhledávaný byl například skok do Seiny. Zcela jistě se jedná i nějakou prvotní verzi rulety, neboť se ještě nepodobá té jak ji známe ze stejného období jinde.

V popředí si odebírá nebo vrací hráč sklenici (které se již asi nesměli na hracích plátnech nechávat). Za povšimnutí stojí i lustr pro čtyři svíce.

Ve Francii byla populární i hra podobná lottu - biribi. Hrála se na hracím plánu 1-70 a vyplácely se sázky dle trefy na číslo ve 64 násobku vkladu. Ostatní šlo do banku. Tato hra byla zakázána v roce 1837.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Ruleta (dopl. obrázky)


Na terase Café de la Rotonde

Výjev se má podle popisky galerie odehrávat před již neexistující kavárnou Café de la Rotonde v Palais-Royal, ale architektura neodpovídá reálnému umístění. Moje teorie je taková, že se spíše jedná o kavárnu Café de la Régence, která byla na náměstí před Palais-Royal. Café de la Rotonde by musela totiž mít nakreslené sloupy galerie, což zde není a Café de la Régence odpovídá otevřením vstupu do ulice a obdélníkovými okny (bohužel se mi nepodařilo dohledat, jestli tam byly stromy). Nebo se vlastně může jednat o jinou kavárnu se stejným počátečním písmenem, ponechávám na další badatele.

Oficiálně se ani nejmenovala Café de la Rotonde, ale Café du Caveau. Původně se jednalo o kavárnu v arkádách Palais-Royal, ale majitel požádal o možnost postavit ještě pavilon směrem do zahrad. Ten pak pojmenoval Pavillon de la Paix a to na připomínku míru podepsaného v Ammien. Právě podle tohoto pavilonu, se dá lehce tato kavárna na obrázcích zařadit.

Ačkoliv zde není zachycen žádný spojenecký voják, vynahradí nám to pak doplňující obrázek. Na obraze od Opize vidíme opět mnoho "zvláštních" žen a zajímavostí je i dáma, která kojí nemluvně vpravo dole. Stojí za to si povšimnout různých oděvů dam. Vedle kavárny je vstup do prodejny s knihami.

Co je však ještě o Café de la Rotonde známo, tak že za období od 31. března 1814 do 15. července 1815 zde měl majitel, hlavně díky návštěvnosti spojeneckých důstojníků, zisk 467 000 zlatých franků.

Kavárna Café de la Régence patřila mezi nejstarší kavárny v Paříži, fungovala od roku 1681 (do roku 1910) a byla vyhlášená kavárna pro hraní šachů. Chodili je sem hrát jak významné osoby (Voltaire, Robespierre, Rousseau, Napoleon, atd.), tak i sami šachoví mistři a ti zde pořádali i šachové školy.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Spojenci v Café de la Rotonde v Palais-Royal (dopl. obrázek)

Pohled přes pavilon Café de la Rotonde na Palais-Royal (mylně zde již skoro kulatý).
Teoreticky by se opět mohlo jednat o kozáky v červeno-modrých uniformách (dopl. obrázek)

Interiér Café du Caveau alias Café de la Rotonde (okolo 1790) (dopl. obrázky)

Adresa Café de la Régence (dopl. obrázek)

Café de la Régence okolo roku 1850 (dopl. obrázek)


4. část (next / следующая)