Rozšířená přednáška pro zájemce o historii ruské carské armády a neméně o Paříž na konci koaličních válek.

© Všechny zde uvedené reprodukce jsou majetkem organizací uvedených na konci práce. Tato práce slouží pouze ke studijním účelům.
© All reproductions are the property of organizations listed at the end of the work. This work is only for educational purposes.
© Все репродукции являются собственностью организаций указанных в конце работы. Настоящая работа может быть использована исключительно в учебных целях.

1. část


RUŠTÍ KOZÁCI V PAŘÍŽI
rozbor obrazů G. E. Opize

Akvarely, lepty a litografie z jeho nejrozsáhlejší série označované nyní jako Ruští kozáci v Paříži (tvoří ji asi 50(?) obrazů) dokumentují život kozáku a celkově spojeneckého vojska při jejich pobytu v Paříži. Hlavní ucelená část série se nachází v ruském Státním muzeu v Petrohradě a zcela jistě patří mezi její klenoty. Ostatní části jsou v různých galeriích světa. Majoritně jsem se zde pokusil shromáždit všechna dostupná Opizova díla, kde jsou právě tito kozáci v ulicích Paříže a okolí zobrazeni.

Díky následným popisům Opizových obrazů se pak dostaneme k ostatní tvorbě věnované kozákům a celá tato práce by měla sloužit jako seznámení s jejich vojenským životem na konci období koaličních válek a s pohledem na ně očima soudobých evropských umělců. Rozhodně zde nenajdete popis tažení, bitev a složité souvislosti. To ponechávám na odborné vojensko-historické literatuře. Doprovodné obrázky jsou hlavně od neruských autorů a co nejblíže k rokům 1813 a 1814. Je zde však hodně výjimek, jelikož prostě v tomto období nikdo to co jsem potřeboval vizuálně nezachytil.

Tato práce nehodnotí dílo G. E. Opize z uměleckého hlediska, na to autor nemá ambice, ale spíše jej dává do celkového dobového kontextu, nyní již zapomenutého.

G. E. Opiz zachytil na obrazech kontrast vojáka z Ruska seznamujícího se s životem v Paříži, který si po více než dvou letech na cestách vybírá chvíle odpočinku v jednom z nejkulturnějším městě tehdejší Evropy. Číší z nich to, že si zdejší pobyt ruští kozáci užívali a bezesporu museli na Pařížany a Pařížanky působit neuvěřitelně.

Na úvod je nutno odbočit trochu i na materiální část samotných kozáků v ruském carském vojsku. Co se týká vzhledu kozáka, tak na své cestě již před Berlínem v roce 1813 vypadali tak, že byli oblečeni prakticky každý jinak. Jejich uniformy byly složeny často z roztrhaných uniforem francouzských jednotek, kusů ruských uniforem a civilního šatstva. Na jejich persiánových čepicích nebyly již ani žádné chlupy. Stejně tak je v dobových pramenech popisováno, že po bitvě u Lipska nemělo mnoho vojáku na obou stranách již ani boty, chodili bosi a když přišla zima, omotávali si je kusy látky a slámou. Vrchní velitel kozáků, podplukovník Platov dokonce ihned po příchodu do Paříže rozkázal nakoupit všem kozákům nove boty (zachoval se i údaj o ceně 7 franku (2 ruble a 50 kopějek) za pár). To stejné se týkalo i oblečení, v Paříži byli pak ušity kompletně nové uniformy pro celé vojsko. Pro samotné obsazení (okupaci) Paříže byly určeny jen gardové a případně jiné solidní jednotky, které patřili mezi elitu a nebo byly nově vystrojeny.

Není mi známa komplexní práce o uniformách nepravidelných vojsk pro tuto dobu, všechny vycházejí z nedobových informací, které připisují těmto vojákům jasně dané barvy a střihy uniforem a výstroje, o čem se dá úspěšně pochybovat.

Kozáci byli u místních lidi populární, ale zároveň i postrachem. Působili velmi exoticky, byli urostlých postav, zarostlí až jim koukali z tváří jen oči, Sibiřané měli placaté tváře, šikmé oči a dokázali přesně střílet ze svých luků - takové lidi většina Pařížanů nikdy neviděla. Možná si je oblíbili i proto, že se nerozpakovali koupat v Seině nazí společně se svými koni, že mluvili řečí, které nikdo nerozuměl, že vylovili v pařížských parcích všechny ryby z vodních tůní a kašen. Jistě toho bylo i víc (což už se pochopitelně nyní nedozvíme), ale hlavně z nich byla asi cítit svoboda, která se táhne celým jejich životem ve stepích na Donu, horách Uralu a jinde mimo hlavni civilizaci. Je mimochodem z vojenského hlediska zajímavé, že prý kozácké jednotky prakticky trpěli minimální dezerci, kterou byla jinak ruská armáda na tomto taženi postižena (stejně jako ostatní armády). Postrachem ale byli zase proto, že jako jezdectvo působilo často jako předvoj a křídla vojenských celků a místní obyvatelé se s nimi dostávali do styku v situacích, kdy hledali oni sami obživu, alkohol či cennosti (jako ale všechna vojská té doby) a nebo měli nečekané střety s nepřítelem v jeho týlu.

Co spojenecká vojska dělali v Paříži během okupace? Podle kreseb Opize to bylo korzování s ženami, sex s prostitutkami, hazardní hry, jídlo, zpěv a vlastně jen a jen samá zábava. Při tom všem vyvstává otázka, kde brala ruská vojska peníze na pobyt? Jednoduše, jejich car Alexandr I. nechal vyplatit žold vojákům za rok 1814 v trojnásobné míře. Některým, například generálu Miloradičovi, to ale i tak bylo málo a požádal cara Alexandra o vyplaceni svého žoldu na 3 roky dopředu. Stejně všechno v Paříži pak ale prohrál v kartách. Jinak si také půjčovali důstojníci ruské armády u místních bankéřů, tam stačilo prý dojít s úpisem od velitele, že je to dobrý člověk a peníze vrátí. Pochopitelně je nevraceli všichni a například všechny důstojnické dluhy při odchodu druhé vlny okupačních ruských vojsk z Francie (1815 - 1818), doplatil jejich hlavní velitel generál hrabě Michajl Semjonovič Voroncov. Tento dluh se udává jako 1,5 milionu tehdejších rublů.

Ne všichni však utráceli peníze za prostitutky a za hazard. Ve velké míře se navštěvovala divadla, muzea a jako zajímavost bývá uváděno, že se Rusům velice líbili antické památky, které Napoleon ukradl v Itálii a Egyptě. Car Alexandr byl pak u Pařížanů oblíben i za to, že některé ve Francii ponechal.

Kozákům dělalo velké problémy, že místní občané jedli žabí stehýnka a jiná podivná zvířata, těm zase připadalo směšné, že Rusové jedí například nudlovou polévku s chlebem. Zázračně působili na francouzské děti, neboť je po sobe nechávali lozit, hráli si s nimi a vozili na koních. Jen jim vadilo, že děti žebrali "na postiženého otce a umírající matky atd." přímo na ulici. V Rusku bylo toto možné pouze před kostelem. Traduje se, že název bistro pro malé restaurace pochází právě z této doby, kdy ruští vojáci poháněli tímto ruským výrazem pro "rychleji" místní obsluhující personál. Toto je ale často i rozporováno, výraz se prý začal užívat až o desetiletí později.

Druhá (nejen Ruská) okupační armáda příchází v letech 1815 - 1816 (po bitvě u Waterloo) a odcházela ze své zóny ve Francii v roce 1818. Tato se rozkládala u hranic s Belgií, její střediskem bylo město Maubeuge a tvořilo ji cca 45000 ruských vojáků.

Seznámení ruských vojáků a důstojníky s touto západní civilizací musel být jistě velice poučný a právě pobyt v Paříži a ve Francii určitě ovlivnil iniciátory děkabristického povstání v roce 1825 v carském Rusku.

Nyní již k samotným obrazům G. E. Opize a jeho "pařížské sérii". Co se týká přímo jeho prací, jsou zde všechny umístěny na mírně světlejším pozadí a popisný text je vždy pod nimi. Přednostně jsou vždy uváděna ta s "kozáckou tématikou". Pokud se se k tématu hodí i další dobový obrázek ze západní a střední Evropy, rozvíjející a nebo přibližující daně téma, následuje dále s popiskami. Pokud lze nabídnout malé srovnání se současným stavem, vyšla mi vstříc nadšenkyně pro Paříž Hanka F. a cíleně reálie nafotila.

Obrazy s kozáky (lepty, kolorované lepty, akvarely a etc.) jsou zde zobrazeny všechny, které se mi podařilo ve veřejně dostupných sbírkach dohledat. Dále jsou zde umístěna i některá Opizova díla z Paříže bez nich - pokud se hodí k danému tématu. Co se týká časového určení vzniku jeho jednotlivých děl, nelze je plnohodnotně zařadit a přikláněl bych se k tomu uvažovat nad rozmezím 1814 až 1830(?).

Co se týká rozboru obrazů, snažil jsem s "lupou" projít vše co je na obrazech zajímavého a následně popsat a rozvést. Tato práce nemá být zaměřením striktně "vojenská", ale spíše popisující jedno období v Paříži a seznamující s celkovým životem kozáků a Pařížanů. Při své práci zcela jistě G. E. Opiz (stejně jako všichni umělci té doby) hodně řešil zjednodušováním a používáním stejných reálií pro různé postavy, my to pochopitelně všichni společně víme, ale budeme se tvářit, že to tak není a každá postava a reálie je originál. Co zde bylo mým cílem? Zkusit laicky prokázat na základě jednoduché porovnávací metody, že hlavní část díla G. E. Opize bylo postaveno na reálném základu.

Vše co je zde uváděno, v grafické i textové podobě, jsem odčerpal z pramenů Internetu a omlouvám se za neuvedení případného zdroje. Práce vznikala delší dobu (cca rok) a neměla sloužit v této podobě. Původní podobou byla účelová 15 minutová mini přednáška na téma "Dobytí Paříže 1814", a to pouze v rámci vojensko-historického klubu. Zdrojem informací jsou ruské, anglické, německé a francouzské dobové a pozdější zdroje, obecný Internet, Wikipedie a moje úvahy. Mnoho údajů a hlavně zpřesnění některých směrů bádání, bylo ovlivněno ruských Internetovým rekonstruktorským diskuzním forem www.reenactor.ru, za což jim také děkuji.

Ještě jednou opakuji, doprovodné obrázky jsou hlavně evropské provenience (ruským jsem se snažil maximálně vyhnout) a opravdu to u běžných grafik nejspíše fungovalo tak, že autor často na tom místě (které zpracovával) nebyl a osoby na nich možná ani neviděl. Díky zde uvedenému jejich množství, je nutné si udělat vlastní průnik skutečnosti.

Zda-li máte jakoukoliv další informaci a nebo opravu, napište mi, rád to případně opravím či zapracuji. Zdroje které vím, jsou uvedeny na konci práce.

S radou či s korekcí mi pomohlo několik přátel, kterým tímto velmi děkuji!

Přesuňme se tedy do roku 1814 a děkuji Vám za návštěvu.


Napoleon vstupuje do Tuilerijského paláce v Paříži

Tato malba stejně jako několik následujících navozují, že G. E. Opiz byl v Paříži ještě dříve než vstoupila spojenecká vojska do města.

Zde je na nedatovaném výjevu (podle muzejní popisky) zachycen francouzský císař Napoleon Bonaparte, jak před nastoupenými vojenskými jednotkami a Pařížany vstupuje do Tuilerijského paláce v Paříži. Tento palác sloužil společně s palácem Louvre jako rezidence francouzských králů a císaře.

Otázkou však je, jestli popiska z muzea zachycuje opravdu Napoleona Bonaparte a nebo jestli se nejedná o přehlídku Národní gardy ze dne 12. března. Tu provedl jeho bratr Josef Bonaparte a Napoleonův syn František byl při ní oblečen do uniformy Národní gardy. Na dalším ze svých výjevu kde figuruje osoba Napoleona (odjezd na Svatou Helenu), jej znázornil Opiz jako jiný typ postavy než zde a s jinou tváří.

Na tomto místě bychom si měli připomenout vrchní velitele spojeneckých vojsk, neboť tito jsou právě pro nás hlavními hrdiny.

 Alexandr I. Pavlovič Romanov (Александр I. Павлович Романов) - (1777 - 1825) - ruský car
 Karel Filip Schwarzenberg - (1771 - 1820) - polní maršál, velitel rakouských vojsk, vrchní velitel spojeneckých vojsk (prakticky Čech)
 Gebhard Leberecht von Blücher - (1742 - 1819) - polní maršál, velitel pruských vojsk
Vilém I. Württemberský - (1781 - 1864) - král Württemberský
 Konstantin Pavlovič Romanov (Константин Павлович Романов) - 1779 – 1831) - ruský velkokníže, bratr cara
 Michail Bogdanovič Barclay de Tolly (Михаил Богданович Барклай де Толли) - (1761 - 1818) - polní maršál ruské armády
 Friedrich von Kleist - (1762 - 1823) - pruský generál
 Carl Philipp von Wrede - (1767 - 1838) - polní maršál, vrchní velitel bavorských vojsk
 Ludwig Yorck von Wartenburg - (1759 - 1830) - polní maršál pruských vojsk
 Ferdinand von Wintzingerode (Фердинанд Фёдорович Винцингероде) - (1770—1818) - ruský generál
 Ignácz Gyulay von Maros-Németh a Nádaska - (1763 - 1831) - polní maršál rakouských vojsk
 Zachar Dmitrijevič Olsufjev (Захар Дмитриевич Олсуфьев) - (1773 – 1835) - generál ruské armády
 Pjotr Christijanovič Wittgenštejn (Пётр Христианович Витгенштейн) - (1769 - 1843) - polní maršál ruské armády
 Matvej Ivanovič Platov - (Матвей Иванович Платов) - (1751 - 1818) - ataman Donského kozáckého vojska, generál
 Fabian Gottlieb von Osten-Sacken - (Фабиан Вильгельмович Остен-Сакен) (1752 - 1837) - ruský generál, po dobu obsazení Paříže byl hlavní gubernátor a plně odpovědný za pořádek ve městě. Při svém odchodu z této funkce dostal od městské rady na památku, pušku, dvě pistole a zlatou šavli.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)

Alexandr I. P. Romanov, Karel F. Schwarzenberg, Gebhard L. von Blücher (dopl. obrázky)

Vilém I. Württemberský, Konstantin P. Romanov, Michail B. Barclay de Tolly (dopl. obrázky)

Carl P. von Wrede, Ludwig Yorck, Pjotr Ch. Wittgenštejn (dopl. obrázky)

Ignácz Gyulay, Friedrich von Kleist, Zachar D. Olsufjev (dopl. obrázky)

Ferdinand von Wintzingerode, Matvej I. Platov, Fabian G. von Osten-Sacken (dopl. obrázky)

Popis přehlídky 12. února (kniha "Memorable Events In Paris 1814" (1828)) (dopl. obrázek)






 

Zpívání občanů 11. února 1814

Na velkém obrázku se odehrává večerní scéna u brány Saint-Martin, na bulváru Saint-Denis. Obyvatelé Paříže, prodejci, vojáci a děti, zpívají při světle svíčky před krámkem s vínem a likéry. Z doprovodných nástrojů lze vidět housle a tamburínu. Datum nám říká, že je to možná na oslavu právě proběhlé a Napoleonem vyhrané bitvy u Champaubert (cca 100 km od Paříže (na Marně)).  Na pozadí obrazu vidíme francouzské vojáky pochodující i s dělem (Národní garda), směrem k bráně Saint-Martin a následně jistě k vnějším branám Paříže.

Jako informační doplnění je zde na dalších třech výjevech (bohužel pouze ve velice malých reprodukcích) vidět, že se pařížskému zpěváckému tématu věnoval častěji. Zde jsou ještě zpěváci zachyceni na stejném místě a dále u kostela Saint-Germain l'Auxerrois.

Bitva u Champaubert byla součástí nyní zvaného "Šestidenního tažení", kdy v období 9. - 14. února proběhly již na francouzském území čtyři bitvy. Všechny vyhrála francouzská vojska nad spojenými armádami Ruska a Pruska. Ani tyto výhry však již neobrátili štěstí na Napoleonovu stranu. Je to však důvod, abychom si některé bitvy a boje na cestě Spojenců do Paříže (na území Francie) připomněli.

Bitva u La Rothière (1. února 1814) - výhra Spojenců
Bitva u Brienne (29. ledna 1814) - výhra Francie

Šestidenní tažení
| Bitva u Champaubert (10. února 1814) - výhra Francie
| Bitva u Montmirail (11. února 1814) - výhra Francie
| Bitva u Château-Thierry (12. února 1814) - výhra Francie
| Bitva u Vauchamps (14. února 1814) - výhra Francie

Bitva u Mormant (17. února 1814) - výhra Francie
Bitva u Montereau (18. února 1814) - výhra Francie
Bitva u Bar-sur-Aube (27. února 1814) - výhra Spojenců
Bitva u Craonne (7. března 1814) - výhra Francie
Bitva u Laonu (9. - 10. března 1814) - výhra Spojenců
Bitva u Remeše (13. března 1814) - výhra Francie
Bitva u Arcis-sur-Aube (20. - 21. března 1814) - výhra Spojenců
Bitva u Fère-Champenoise (25. března 1814) - výhra Spojenců
Bitva u Saint-Dizier (26. března 1814) - výhra Francie
Bitva u Claye (28. března 1814) - výhra Francie
Bitva u Villeparisis (28. března 1814) - výhra Francie
Bitva u Paříže ((30. března 1814) - výhra Spojenců

Většina současných vzpomínek na bitvy a boje zapomíná na to, jak to vlastně skončí až poražená a vítězná vojska odtáhnou. Neukazuje se pohřbívání neživých či starostlivost o zraněné živé - lidi či zvířata, pohled na mrtvou krajinu, pošlapanou tisíci bot a spálenou střelným prachem. Připomeňme si toto tedy jednou výjimečnou sérií obrázku.



Opizovo umístění výjevu a mapa bojů a bitev (dle mé úvahy)


Okolí brány Saint-Martin - obchody napravo jsou nejspíše ty, kde se scéna odehrává
(dopl. obrázek)

Bitva u Brienne (J. A. S. Fort - 1840) (dopl. obrázek)

Bitva u Brienne (F. Campe) (dopl. obrázek)

Bitva u Brienne - kozák ustřední hrdina (L. F. Charon) (dopl. obrázek)

Bitva u Brienne (J. A. T. Gudin) (dopl. obrázek)

Bitva u Brienne - kozáci zde málem zajali Napoleona (dopl. obrázek)

Bitva u Champaubert (J. A. T. Gudin) (dopl. obrázek)

Bitva u Montmirail (J. A. T. Gudin) (dopl. obrázek)

Bitva u Montmirail (L. S. Marin-Lavigne a H. Vernet) (dopl. obrázek)

Bitva u Vauchamps (J. A. T. Gudin) (dopl. obrázek)

Bitva u Montereau (J. Langlois) (dopl. obrázek)

Bitva u Montereau - Napoleon u děla (H. Bellangé - 1835) (dopl. obrázek)

Bitva u Montereau (dopl. obrázek)

Bitva u Bar-sur-Aube (dopl. obrázek)

Bitva u Bar-sur-Aube (F. Campe) (dopl. obrázek)

Bitva u Craone (J. A. T. Gudin) (dopl. obrázek)

Bitva u Laone (F. Campe) (dopl. obrázek)

Bitva u Arcis-sur-Aube (J. A. T. Gudin) (dopl. obrázek)

Bitva u Arcis-sur-Aube (M. Trentsensky) (dopl. obrázek)

Bitva u Fère-Champenoise (F. Campe) (dopl. obrázek)

Bitva u Fère-Champenoise (V. F. Timm - 1836) (dopl. obrázek)

Útok ruských vojsk v Troyes (dopl. obrázek)

Kozák na koni z pozadí (H. Vernet) (dopl. obrázek)

Zmar po bitvě u Lipska (dopl. obrázek)

Serie výjevů z bojiště u Lipska (na některých jsou i kozáci) (E. W. Strassberger) (dopl. obrázky)




Organizování Národní gardy 9. února 1814

Na těchto grafikách Opiz zachytil přípravu francouzské Národní gardy v Paříži na obranu města. Nastoupené jednotky stojí před budovou Salle Fevard, kde působilo Národní divadlo Komické opery (Théâtre national de l'Opéra-Comique) na náměstí Place Boieldieu (možná je to příznačné místo pro tento typ armádních složek). Národní garda byla polovojenskou organizací složenou z dobrovolníků, válečných invalidů a žáků pařížských škol. Velení štábu gardy měl od 11. ledna 1814 na starosti maršál Bon-Adrien Jeannot de Moncey (ten byl do té doby u Napoleona v nepopularitě, protože dal veřejně najevo svůj nesouhlas s tažením do Ruska v roce 1812), který je zde možná i právě zachycen.

Sama Národní garda se podílela na obraně výšin Montmartru, Belleville a Batignolles. Hrdinství obránců u pařížské brány Barrière de Clichy zaznamenal společně s maršálem de Moncey (na koni) na svém obraze Horace Vernet. Pařížané u této brány a brány Barrière de Pantin drželi hlavní nápor spojenců na město. Právě tyto brány otvíraly město směrem k branám (vítězným obloukům) Saint-Martin a Saint-Denis o kterých se dozvíme více dále.

Ačkoliv se může zdát název divadla nesmyslný, jedná se o původní specifický francouzský divadelní žánr - komediální opera. Budovu divadla postavil v roce 1783 architekt Jean-François Heurtier (pro 1100 diváků) a ta vyhořela v roce 1838. Taktéž i druhá budova divadla skončila požárem (1840-1887) a třetí postavená v roce 1898 stojí do současnosti.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Bon-Adrien Jeannot de Moncey (dopl. obrázek)

Budova Salle Favart divadla l'Opéra-Comique (dopl. obrázek)

Budova Salle Favart a náměstí Place Boieldieu (dopl. obrázek)

Boj o Barrière de Clichy (H. Vernet) (dopl. obrázek)

Barrière de Clichy (dle mé úvahy)

Bitva o Paříž - Ústup Národní gardy směr k Barrière de Clichy (dopl. obrázek)










Ruští zajatci před Čínskými lázněmi - 22. února 1814

Z každé vyhrané bitvy zůstal vítězi danajský dar, v podobě postarání se o zraněné a zajaté nepřátele. Co se týká spojeneckých zajatců, tak ti byli přiváděni do Paříže, kde zůstali až do svého propuštění po podepsání míru a okupaci města.

Na třech obrazech vidíme zajaté vojáky, které doprovází okolo Čínských lázní (Chinois Bains) císařská Národní garda s různými typy pušek a bez uniforem. Díky přesné dataci a maskám víme, že se jedná o masopustní (franc. Mardi-Gras) úterý 22. února 1814.

Na prvním obraze jde v čele zajatců kozák s pytlem přes rameno a tradiční hliněnou fajfkou v ústech. Dále v průvodu kromě kozáků je i příslušník pěchoty, dragoun (nebo kyrysník), možná myslivec. Za vojáky jede v kočáře představitel honorace a baví ho i jeho dámu postava z commedia dell'arte - Harlekýn. Další člen toho divadla jde před nimi a to v bílém oděvu Pulcinella. Na pozadí se nese nebo jede souběžně s průvodem rakev a směrem ven z města jdou francouzští vojáci s puškami a lidé opouštějící Paříž (jeden civilista má i uzlíček přes rameno). Na terase lázní stojí dáma se slunečníkem a na rohu střechy budovy lázní je čínský drak.

Na druhém je změněna kompozice, ale jasně se ukazuje, že se jedná o zajatce. Oproti předchozímu výjevu jsou vidět i zranění, někteří z nich se vezou i na povoze a Pařížanka jim tam něco podává (nejspíše jídlo). Opět vidíme masopustní maškary okolo kočáru, ale jinak rozmístěny. Lázně dostali správný počet oken, paní se slunečníkem zůstala a přibyla ještě jedna na druhé straně. V pozadí opět jede pohřební černý vůz. Kozáci jsou zastoupeni jedním zraněným na povoze.

Třetí akvarel v řadě, opět s jinou kompozicí stejného výjevu, zachycuje vůz s masopustními maskami a ruské zajatce vedené ozbrojenými dobrovolníky. Budova lázní má jiný počet oken než předchozí, stejně jako delší název na štítu. Jeden z vedených ruských vojáků má na své uniformní pokrývce hlavy - černém soukenném klobouku (šapka), nakreslený i ochraný plátěný obal.

Čtvrtý obraz je pouze samotný masopustní rej před Čínskými lázněmi.

Pátý obrázek, ve špatné rozlišení, zachycuje pochod zajatců po bulváru směrem od brány Saint-Martin. Vidíme zajatce vedené francouzskými vojáky, kterým háži lidé (nejspíše z oken) jídlo. Níže na této stránce uvidíme další Opizovu malbu ze stejného místa, avšak nyní s průvodem kozáků.

Čínské lázně byla stavba na Boulevard des Italiens, postavil ji architekt Nicolas Lenoir v roce 1787 a roce 1853 byly tyto lázně zbořeny.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Spojenečtí zajatci po bitvě u Champaubert,
vchází branou Saint-Martin 17. února 1814 do Paříže (dopl. obrázek)

Zajatci vchází 17. února 1814 do Paříže (E. J. Delecluze) (dopl. obrázek)

Pro změnu francouzští marodéři eskortovaní kozáky (dopl. obrázek)

Chinois Bains v 19 stol. (dopl. obrázky)




Kozáci pod kopcem Montmartre

Podle mlýnu, francouzské vojenské čepice, dělostřeleckých kulí a mrtvého koně, se jedná o momenty z poslední bojiště před Paříží - kopec Montmartre (Pahorek mučedníků). Kozáci si na zemi přebírají své úlovky, čímž je myšleno to co našli u zajatců a mrtvých. Počítají peníze a rozmlouvají nad kovovými lžičkami. Na pozadí vidíme další stojící a sedící kozáky, pod mlýnem jsou ve střílnách děla. Vpravo kozáci něco vysvětlují pařížskému občanu a drží něco společně v ruce (nejspíše hodinky), muž vypadá velmi vyděšen. Kovové lžíce byl asi pro kozáky zajímavý artikl, neboť jsou zachyceny i na obraze "Kozáci v Amsterdamu".

Kozáci mají pestré uniformy, přesně odpovídající stavu armády, kůň má ozdobně třásně, které uvidíme i dále. Šavle kozáků vypadají na ruské vzor 1809, ale může se pochopitelně také jednat o kořistní vybavení. Tyto šavle měly kovové pochvy; celková délka byla cca 1300 mm, čepele z toho cca 880 mm, šířka do 36 mm. Váha okolo 1900g.

Na malém černobílém obrázku (podle popisky "Den bitvy u Montmartre") je zachyceno dění ve městě před bitvou. Díky rozlišení zde není mnoho rozpoznat, jsou zde pochodující francouzští vojáci po neurčitém bulváru a nejvíce zaujmou hrající si hoši a to hru, která bude popsána později.

Na výšinách Montmartre byla 30. března svedena poslední bitva před vstupem do Paříže. Tento pahorek s větrnými mlýny na svém vrcholu, bránil se svými vojáky francouzský maršál Marmont. Proti spojenecké přesile neměl již však šanci a po druhé hodině ranní podepsal kapitulaci Paříže.

Kapitulace Paříže obsahovala v sedmi bodech (zestručněno):

1. Francouzské jednotky opustí 31. března v 7. hodin Paříž.
2. Všechny svoje věci si mohou v povozech odvézt sebou.
3. Bojová činnost může být obnovena až 2. hodiny po opuštění Paříže.
4. Všechny sklady, dílny a arzenál zůstane Paříži a ve stavu při podepsání kapitulace.
5. a 6. Národní garda a četnictvo se oddělí od armády a zůstane buď vyzbrojeno a nebo odzbrojeno, dle pozdějšího rozhodnutí Spojenců.
7. Ranění a ostatní, kteří zůstanou po 9. hodině v Paříži, budou považováni za zajatce.
8. Paříž se odevzdává do vůle Spojeneckých armád.







Opizovo umístění výjevu a plán bitvy o Paříž (dle mé úvahy)


Kozáci v Amsterdamu (J. A. Langendijk - 1814) (dopl. obrázek)

Kozáci bojující o výšiny okolo Paříže (dopl. obrázek)



Bitva na Montmartru (dopl. obrázky)

Bitva na Montmartru (B. Willewalde) (dopl. obrázek)

Bitva na Montmartru (F. Campe) (dopl. obrázek)

Boj o výšiny Saint-Chaumont - studentům polytechniky velel
polský generál M. Sokolnicki (dopl. obrázek)



Kapitulace Paříže (dopl. obrázky)

Karikatura podpisu míru pod Mortmartrem - Marmont a Talleyrand (dopl. obrázek)

Ukončení dvacetiletého válečného období (F. Campe) (dopl. obrázek)



Ruská šavle lehkého jezdectva vzor 1809 (dopl. obrázky)


Car Alexandr I. projíždí se spojenci okolo brány Saint-Denis

Ráno dne 31. března 1814, nasedl v 8. hodin car Alexandr I. (v zelené uniformě, se zlatými epoletami a kloboukem s bílým peřím) na svého bílo-šedého koně jménem Mars (pozdější historici uvádí, že jel na koni Eclipse, kterého dostal od Napoleona, jedná se však asi o omyl) a vydal se v čele přehlídkových vojsk k Paříži. Po cestě se k němu připojil u brány Barrière de Pantin pruský král Fridrich Vilém III. a další státníci a generálové. Spolu pak i s ostatními spojeneckými veliteli a vojsky slavnostně okolo 10 hodiny vstoupili do Paříže branou (vítězným obloukem) Svatého Martina (Porte Saint-Martin), postavenou v roce 1674 na počest krále Ludvíka XIV. V čele vojsk seřazených po 30 vojácích a 15 jezdcích, byli jejich hlavní velitelé se svými suitami, hrála hudba, pochodovali praporečníci s rozvinutými vlajkami jednotek a vše provázel jásot shromážděných občanů Paříže a oslavné volání na cara Alexandra a Bourbony.

Zde na obraze je již zachycen jejich průchod okolo další brány (vítězného oblouku) na trase do centra Paříže a to Svatého Diviše (Porte Saint-Denis). Po hlavním bulváru pak prošli k největšímu pařížskému náměstí Place de la Concorde (v roce 1814 změněno na Place Louis XV.), nacházejícím se mezi Tuilerijským parkem a Elysejskými poli (cca v 15 hod), kde proběhla přehlídka vojsk do cca 17 hod. Pak se Alexandr I. odebral do Talleyrandova domu (hôtel de Saint-Florentin) č. 2 na ulici rue Saint-Florentin (budova slouží v současnosti USA).

Okolo domu kde se ubytoval car Alexandr I. byl rozložen první batalion Preobraženského pluku a rota Jeho veličenstva byla ve dvoře. V Paříži se v té chvíli nacházelo cca 45-50 000 spojeneckých vojáků a pořádek ve městě od toho dne, až do plného předání zajištění pořádku Národní gardou, zajišťovali hlídky ruských vojáků.

Do Paříže ceremoniálně vstoupila spojenecká vojska v tomto pořadí:
Pruské gardové jezdectvo
Lehká gardová jezdecká divize
Rakouští granátníci
Gardový korpus
Gardová pěchota tj.
Druhá gardová divize
Pruská garda
Bádenská garda
První gardová divize
Třetí kyrysnická divize
Druhá kyrysnická divize
První kyrysnická divize
Dělostřelectvo

Ubytování cara Alexandra I. po cestě Francií do Paříže:

Leden
16. Delle
17. Montbéliard
18. Villersexel
19. Vesoul
20. Combeaufontaine
21. Fayl-Billot
22.-28. Langres
29.-31. Chaumont

Únor
1. Chaumont
2.-4. Bar-sur-Aube
5.-9. Bar-sur-Seine
10.-14. Troyes
15.-16. Pont-sur-Seine
17. Bray-sur-Seine
18.-19. Traînel
20.-22. Troyes
23.-24. Vendeuvre-sur-Barse
25. Bar-sur-Aube
26.-28. Chaumont

Březen
1.-13. Chaumont
14.-20. Troyes
21.-23. Piney
24. Vitry-le-François
25. Fère-Champenoise
26. Tréfols
27. Coulommes
28. Quincy-Voisins
29.-30. Bondy
31. Paříž

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Spojenci přijíždějí k Pařížským branám (dopl. obrázek)

Spojenci triumfálně vstupují do Paříže branou Saint-Martin
(B. Wigand - 1814) (dopl. obrázek)

Spojenci vstupují do Paříže branou Saint-Martin (dopl. obrázek)

Spojenci vjíždí do Paříže (H. Winkles) (dopl. obrázek)

Spojenci prošli branou Saint-Martin (dopl. obrázky)

Spojenci okolo brány Saint-Denis (J. Zippel) (dopl. obrázek)

Spojenci projíždějí přes Paříž (dopl. obrázky)

Spojenci se řadí na přehlídku na náměstí Place de la Concorde (dopl. obrázky)

Velikonoční mše ruských vojsk 7. dubna 1814 na Place de la Concorde (dopl. obrázky)



Mapa ubytování cara Alexandra I. ve Francii
(různost označení je pouze kvuli přehlednosti) (dopl. obrázky)



Místo ubytování Alexandra I. v Paříži - Talleyrandův dům - Hôtel de Saint-Florentin (dopl. obrázky)


Kozáci procházejí Paříží

Zde jsou již vojáci zachyceni v bujarém veselí. Jedna láhev je nesena prvními vojáky, další má v ruce třetí z jedoucích kozáků a prázdná již letí vzduchem na pozadí. Vesele se vyhrává na housle a všichni mají úsměv na rtu.

Voják z pěchoty v záplatovaném kabátě a opět s plátěným obalem nasazeným na svém soukenném klobouku (šapka), má na svém tesáku (špaga) zavěšen pytlík (většinou sloužil na kuřivo). Na opasku mu visí nějaká mrtvá drůbež. Uprostřed jde v klasickém ruském oděvu nejspíše jeden z důstojnický sluhů a na stromě vše pozoruje místní kluk. U kozáka v modrém je možno si povšimnout biče v ruce a to, že drží psa na provaze. Pařížská děvčata jsou již s kozáky v oboustranném zaujetí. Na pozadí je podle cihlového zdiva brána Saint-Martin. Na stejném místě zachytil Opiz i kolonu spojeneckých zajatců (viz výše).

Co se týká uniformovanosti ruských vojáků, tak ta byla na konci tažení velmi špatná. Například v korpusu prince Württembergského nalezli sotva tisíc vojáků, kteří byli obstojně obuti a oblečení a mohli sloužit v Paříži jako městské hlídky.

Ruské vojsko z nedostatku odpovídajícího kvalitního a barevného sukna, mělo našité uniformy z šedého a hodně nekvalitního tzv. venkovského sukna. Vojáci si ve ho velkém měnili raději za kvalitnější francouzské uniformy od mrtvých a zajatců. Například oba korpusy Rajevského byli již spíše podobní na francouzské vojsko. Jistě právě proto bylo zvoleno bíle označení na levých rukávech vojska. Gardové vojsko, granátníci a záložní jezdectvo bylo však díky starostlivosti cara v dokonalém stavu a nebylo prý na nich ani vidět, že by absolvovali skoro dvouleté tažení.

Do tažení k Paříži spadá i obrana Hamburku a k ni se vztahuje i vzpomínka na nejznámějšího kozáka té doby v západní Evropě (pochopitelně po vrchním kozáckém atamanovi Platovovi).

Alexandr Zemljanuchin (Александр Землянухин)

Tento donský kozák (narozený v roce 1754, příslušný ke stanici Nagavská, k 9. donskému pluku velitele Sulina (9-го донского Сулина полка)) se zúčastnil tažení v roce 1812 a následně i v roce 1813. Celkem byl ve vojenské službě přes 30 let. V saském tažení v roce 1813 bojoval v oddíle generál-majora Friedricha Karl von Tettenborna a podílel se na obraně obsazeného Hamburku před francouzskou armádou. V březnu 1813 byl pak poslán jako posel s kupeckou lodí do Londýna s informací, že Hamburk je spojeneckým vojskem zcela dobyt. V Anglii pak z přístavu Portsmouth odjel do Londýna (8. dubna), kde byl s nadšením přijat obyvateli hlavního města.

Byl ubytován u hraběte Livena (Х. А. Ливена) a během svého pobytu byl přijat v parlamentě i princem regentem - pozdějším králem Jiřím IV. V divadle seděl v lóži lordů, byla na něj složena oslavná píseň a rozhovory s ním tištěny v novinách. Jeho originální zbraně a vybavení zůstalo v Britském národním muzeu a byly mu vyrobeny nové.

Patřil mezi typického představitele donského kozáka, přes svůj věk (59 let) měl urostlé tělo, vysoký cca 1,8 m, zarostlý. Když se ho ptali kolik zabil francouzů svojí pikou, odpověděl skromně, že tři důstojníky a ostatních kolem 40. Jeho portréty se zachovali díky velkému zájmu dodnes a to včetně karikatur. Bylo mu nabízeno, aby se oženil a zůstal v Londýně, což zdvořile odmítl. Odmítl od Angličanů i peníze, které by převyšovali náklady na cestu a vrátil se zpět do Ruska. V Petrohradu byl kozáckým atamanem M. I. Platovem (Матвей Иванович Платов) představen Alexandru I. a převzal od něj medaili svatého Jiří. Následně se vrátil zpět na svoji stanici na Don.

Na výjevech vztahujících se k tažení 1813 - 1814 jsou často znázorněni jako první právě kozáci kdo přišel do styku s městskými branami měst a nebo potažmo s jejich francouzskými obránci. Je to i z toho důvodu, že sloužili - jak bychom řekli nyní - jako průzkumníci.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Karikatura strachu z prvního kozáka ve Francii (dopl. obrázek)

Ruský voják se zašívaným kabátem (F. P. Renausy) (dopl. obrázek)

Tattenbornovi kozáci vstupují do Hamburku (dopl. obrázek)

První kozák, který vstoupil do Hamburku (Ch. Fuchs) (dopl. obrázek)

Kozáci prochází Hamburkem - i pěší (Ch. Suhr - 1813) (dopl. obrázek)

Kozáci prochází Hamburkem (1813) (dopl. obrázek)

Rytiny a karikatura kozáka Zemljanuchina v Londýně (dopl. obrázky)

První kozák v Berlíně (H. Ch. Kolbe) (dopl. obrázek)

První kozáci v Berlíně 20. února 1813 (dopl. obrázek)

První kozáci u Drážďan (dopl. obrázek)

První kozáci v Lipsku (H. Cotta - 1813) (dopl. obrázek)

Kozáci útoči na Lipské předměstí (dopl. obrázek)

Příjezd kozáků 28. listopadu 1813 do Utrechtu (P. G. van Os - 1816) (dopl. obrázek)

Útok kozáků na Berlín (1813) (dopl. obrázek)

Kozáci v holandském městě Muiden 3. prosince 1813 (dopl. obrázek)

Kozáci útočí na město Ostertor v Brémach - 1813 (G. Menken) (dopl. obrázek)

Kozáci ve městě Oldenburg v Brémach - 1813 (dopl. obrázek)

Kozáci ve městě ? v Brémach - 15. říjen 1813 (dopl. obrázek)

Ruská vojska se přepravují přes Rýn u Düsseldorfu - 1813
Zajimavý je nejen díky kozákům, ale i tím že mají vojáci pěchoty mošny přes rameno (dopl. obrázek)

Kozáci v Drážďanech - 1813 (dopl. obrázek)

Kozáci v Míšni (Německo) 27. března 1813 (CH. G. H. Geissler) (dopl. obrázek)

Kozáci útočí na Wicker v Hesensku (Německo) - 1813 (F. Ch. Reinermann) (dopl. obrázek)


Kozáci u brány Svatého Diviše (Saint-Denis)

Podle všeho se nejedná o první den okupace, neboť kozáci jdou ve spořádaném, ale nepřehlídkovém tvaru (a celkový stav tomu odpovídá). Větší přesuny vojska se děly 2. dubna (průchod vojsk Paříži pro další boj s Napoleonem) a 12. dubna (z důvodu příjezdu hraběte d'Atrois).

Již před vstupem do města přišel rozkaz, že všechna ruská vojska musí mít na rukávu bílé označení, neboť právě díky nejasným uniformám nebylo poznat kdo je kdo (shodou okolností byla taktéž bílá barva znakem royalistů). Rakouská vojska nosila na svých kloboucích tradiční habsburskou polní ozdobu a to zelené dubové snítky (v pařížských podmínkách to byl jilm či zimostráz), což bylo velmi nepříznivě vítáno obyvatelstvem. Pařížané se domnívali, že se u nich jedná o symboly vítězství na způsob vavřínů a docházelo ke sporům a i k ubití rakouských vojáků.

Na obrazu je za jedoucími kozáky zachycena brána (vítězný oblouk) Svatého Diviše (Porte Saint-Denis - svatý Denis je patronem Paříže), jenž byla postavena roku 1672 na počest krále Ludvíka XIV. Dále je zachycen roh ulice Boulevard de Bonne-Nouvelle (s označením osmého stejnojmenného obvodu), po které procházela vojska směrem k Elysejským polím. Na úplném pozadí je brána Saint-Martin.

Místní občané a francouzští vojáci sledují příchozí vojska, nebo čtou na zdi prohlášení občanům od místních orgánů a spojeneckých vládců. Malíř si zde pohrál s časem, neboť už dopředu zde zachytil leták o vyhlášení konstituce k 6. dubnu 1814. Vidíme zde například studenta s knihami a penálem či nosiče vody. Ten má u sebe dvě vědra a popruh na ulehčení jejich nošení. Jeho záda jsou celá bílá od bílého pudru na vlasy. Právě tohoto nosiče vody můžeme z civilních postav na autorových dílech asi vidět nejčastěji.

Kozák vedoucí svého koně (s píkou připnutou k sedle) má na sobě široký opasek se dvěmi křesadlovými pistolemi, bičem a šavlí, na patrontaškovém řemenu má na řetízku čištění zátravky ve svých zbraních a znak Alexandra I. Přes rameno dlouhou pušku a civilní plátěnou brašnu.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Brána Saint-Denis (dopl. obrázek)

Pohled od brány Saint-Martin na Saint-Denis
Pro představu o vzdálenostech mezi branami (dopl. obrázek)

Ruský voják s bílý šátkem.
Příjezd hraběte d'Atrois (Karla X.) 12. dubna 1814 (dopl. obrázek)

Rakouští vojáci se zelenou větvičkou (v zeleném ruský voják) (dopl. obrázky)

Pařížský nosič vody v dřívějším období (17 - 18. stol.?) (dopl. obrázky)


Kozák rozdává prohlášení Alexandra I.

Ve scéně je zachycena touha po informacích, pro všechny je nyní otázkou co se bude dít, když je teď město v cizích rukou. Občané se dožadují od jezdce proklamace Alexandra I. a muž s cylindrem (s odznakem kamelota), rozdává pro změnu proklamaci francouzského krále Ludvíka XVIII. Ten se ještě nachází v Anglii a nebo již je na cestě do Paříže. Běžící muž, který se přidržuje třmenu a vyžaduje proklamaci, nejspíše ve spěchu zvrhl čističi bot nádobu. Tomu je to v té chvíli však jedno, neboť se věnuje (společně s dalším hochem) raději spadenému pomeranči místní trhovkyně - jídlo je vždy pro chudé přednější. Vpravo vidíme i muže - uhlíře, nesoucího charakteristickým způsobem plný pytel uhlí.

Scéna se odehrává před Vítězným obloukem (Arc de triomphe du Carrousel), jenž má ještě na svém vrcholu bronzovou kvadrigu (antický dvoukolový vůz tažený čtyřmi koni) Konstantina I., ukradenou Napoleonem v roce 1797 z baziliky Svatého Marka v Benátkách. Tato pak byla vrácena do Itálie roku 1815. Za kozákem je vidět kopule již nyní neexistujícího Tuilerijského paláce.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Francouzská přehlídka před Vítězným obloukem v roce 1810
(H. Bellangé - 1860) (dopl. obrázek)

Kvadriga neboli Koně od svatého Marka v muzeu (dopl. obrázek)

Tuilerijský palác před požárem roku 1871 a po něm (dopl. obrázky)

Uhlíř (C. Vernet) (dopl. obrázek)


Čtení proklamací před Café Hardy

Zde je bohužel ve špatném rozlišení vidět, jak je před Café Hardy (na bulváru Boulevard des Italiens) z improvizovaného pódia (drožka s koněm) čtena a kolportována nějaká proklamace. Podle velkého zájmu se bude jednat o první dny okupace Paříže. Vidíme i strkanici příznivce krále (s bílou kokardou na klobouku) s příslušníkem vojska či Národní gardy, vyvěšování letáků na stromy, pranici o leták, psa s letákem v tlamě a domnívám se i prodavačky bílých royalistických kokard (stejná bude ještě na jednom obraze). Opět je také zachycen nosič vody.

V pozadí vidíme kozáka na koni, v červené uniformě a s píkou. Zajímavostí jsou pro mne přeházené barvy vlajky (trikolory) u francouzského vojáka vpravo. Těžko bych podezříval malíře, že neví jak patří správně a může se tedy jednat spíše o rotní praporek Národní gardy.

Co se týká Café Hardy, tak k tomu se vrátíme později.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


 

Proklamace Schwarzenberga (31. 3.) a Senátu (3. 4.) (dopl. obrázek) 

Anglická deklarace, oznamující uzavření míru v roce 1814 (dopl. obrázek)


Kozák na koni mezi Pařížany

Kozák na obraze s úsměvem salutuje místním občanům, kteří mu všichni odpovídají stejným úsměvem. Scéna je zachycena u jedné z již neexistujících městských bran do Paříže Barrière de la Chopinette. Vlevo je v dřevěné palisádě umístěné dělo a brána má ve svém okně (jedním ze dvou) namířeným ven z města provizorně zbudovanou cihlovou střílnu. Pod ní jsou zachyceni členové Národní gardy, kteří mají ještě francouzské kokardy. Na zdi za kozákem je nápis "Combat des animaux" (Zápas zvířat), což je odkaz na sousední bránu Barrière du Combat (dříve Barrière Saint-Louis), kde právě v jejím okolí se odehrávali různé zvířecí zápasy až do roku 1853.

Dřevěné palisády vyplňovaly dostupné přístupy k městu a jsou popisovány i v dobových podkladech.

Kozák má přes ramenou dlouhou pušku a na vytasené šavli visící na jeho ruce na zápěstníku (temljaku) jsou vidět zbytky krve. V tomto případě se může jednat o ruskou šavli vzor 1798. Tyto šavle měly kovové či dřevěné pochvy; celková délka byla cca 1000 mm, čepele z toho 870 mm, šířka do 41 mm. Váha s dřevěnou okolo 1800 g., s kovovou okolo 2100g. Temljak (dle voj. jednotky látkový a nebo kožený) byl v tomto časovém období na většině jílců sečných vojenských zbraních. Byl vždy uvázan na koši zbraně a případně i přes rukojeť. Jeho použití bylo účelové, navlečen na zápěstí zabraňoval ztracení zbraně a při nošením měl u různých jednotek či oddílů jinou barevnou formu.

Městské brány Barrière de Clichy a Barrière de Pantin, se proslavily tím, že se zde vedly jedny posledních bitev o Paříž mezi francouzským vojskem, Národní gardou a civilisty na jedné straně a ruskými vojáky na druhé. Boj o Barrière de Clichy je zachycen i na obraze Horace Verneta (viz výše).

Podle aukčního katalogu byla vydražena i jeho práce s názvem "Le Combat de Taureaux", která se nejspíše zabývala býčími zápasy a která by se nám zde hodila tématicky, ale bohužel je nedostupná.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Městská brána Barrière de la Chopinette (dopl. obrázek)

Městská brána Barrière de Pantin (dopl. obrázek)

Městská brána Barrière de Pantin - přelom století (dopl. obrázek)

Brány Barrière de la Combat a Barrière de Pantin (dle mé úvahy)

Pozdější výjevy zachycující obranu u Barrière de Pantin (dopl. obrázky)

Karikatury příchodu spojenců přes bránu Barrière de Pantin (dopl. obrázky)

Pro představu shody kresby Barrière du Combat se skutečností
(foto z její destrukce v roce 1871) (dopl. obrázky)

Karikatura zvířecích zápasu u Barrière du Combat (dopl. obrázky)

Zde popisuje dřevěné palisády okolo města proti plundrujícím kozákům
H. Wansey - A visit to Paris in June 1814 (dopl. obrázek)

Stavba obranné palisády francouzskými vojáky v Německu 1813 (dopl. obrázek)

Obranné palisády v Německu u Labe (1813) (dopl. obrázek)

Ruská šavle lehkého jezdectva vzor 1798 (dopl. obrázky)


2. část (next / следующая)