Rozšířená přednáška pro zájemce o historii ruské carské armády a neméně o Paříž na konci koaličních válek.

© Všechny zde uvedené reprodukce jsou majetkem organizací uvedených na konci práce. Tato práce slouží pouze ke studijním účelům.
© All reproductions are the property of organizations listed at the end of the work. This work is only for educational purposes.
© Все репродукции являются собственностью организаций указанных в конце работы. Настоящая работа может быть использована исключительно в учебных целях.

2. část


Tábor kozáků na Elysejských polích

Pochodem od brány Saint-Martin prošli vojenské jednotky Paříží a po přehlídce se rozmístily ve městě a okolí. Ruští kozáci se ubytovali se svými koni na prestižními místě - na Elysejských polích (Champs-Élysées) v centru Paříže. Tento park sloužil kozákům jako polní ležení - tedy spíše jako bivak, neboť kozáci (stejně jako ostatní jezdectvo) na rozdíl od pěchoty nebyli vybaveni stany. Zde si proto postavili své příbytky z dostupných prostředků slámy a dřeva, koberců a jiných předmětů.

Ostatní vojenské části spojenců se rozložili i na druhém břehu Seiny, v přilehlých městech a vesnicích.

Zde je například uvedeno několik dalších míst:

3.
a 4. korpus hraběte Ignácz Gyulay von Maros-Németha a prince Karl von Württemberga - Charenton
5. korpus polního maršála Carl Philipp von Wrede - Chelles
6. korpus generála Rajevského - Belleville
Další korpusy a vojska ležela rozložena v oblastech Montmartre, Neuilly-sur-Seine, Poissy, La Chapelle, Saint-Denis a dalších.

Výřezy z tohoto obrazu použiji ještě dále.

Opizovo umístění výjevu zde tvoří celý park (dle mé úvahy)


Zde je jasná kopie Opizova výjevu (dopl. obrázek)

Bivak kozáků v Paříži (A. Zauerveid - 1814) (dopl. obrázky)

Obrázky jiných umělců, kteří zachytili bivak kozáků v Paříži (dopl. obrázky)

V roce 1815 se po bitvě u Waterloo na Elysejských polích
rozložily i anglické jednotky (dopl. obrázek)

Bivaky kozáků (dopl. obrázky)

Bivak kozáků ve dvou variantách motivu (dopl. obrázky)

Bivak donských kozáků (G. Adam) (dopl. obrázek)

Bivak kozáků (C. Vernet) (dopl. obrázek)

Bivak kozáků (J. A. Klein) (dopl. obrázek)

Bivak kozáků (Ch. G. H. Geissler - 1809) (dopl. obrázek)

Bivaky v Holandsku 1813 (dopl. obrázky)

Bivak v Holandsku 1813 (Hendrick van Assch - 1814) (dopl. obrázek)

Bivak kozáku u Hamburku 1813 (Ch. Suhr) (dopl. obrázek)


Galantní scéna v táboře

Příznačně pojmenovaná scéna, kdy kozáci u svého bivaku (vyrobeném z kusů plátna a dřevěných trámků či větví přivázaných ke stromu), uctivě vítají příchozí pařížské dámy. Ty jsou oděny v empírových šatech, s kloboukem a čelenkou zdobenou ptačími pery. V pozadí již jiný kozák objímá trhovkyni s pomeranči. Vedle stanu je vidět, jak kozák z vědra dávat pít svému koni.

Empírové šaty se vyznačovali svojí lehkosti a vzdušností, čímž se stávaly terčem posměšků, což je znázorněné na přiložené anglické karikatuře.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Detail z obrazu zachycující podobnou scénu na Elysejských polích
(A. Zauerveid - 1814) (dopl. obrázek)

Příklady dámské módy pro období okolo roku 1814 (dopl. obrázky)

Karikatura empírové módy - "Tři Grácie ve velkém větru" (J. Gillray) (dopl. obrázek)




Život v táboře kozáků

Kozáci si ve svém táboře užívají vystoupení kejklířů, dámské společnosti i jiné zábavy, mezi kterou patří i pití francouzského vína. To se asi stalo běžnou a vítanou zábavou, neboť na něj během celého tažení rozhodně nebylo mnoho času. Je zde také zachycen výkon trestu na vojákovi a to bičování zad. Lze si všimnout, že se nejspíše jedná o nastoupenou jednotku, před kterou se samotný akt odehrává. Důstojník je jako jediný čelem k všem. Trest je prováděn klasickým kozáckým bičem (nagajka).

Vpravo je dívka - akrobat, která provádí stojku za hudebního doprovodu jiné dívky s tamburínou, která již je v "rukou" jednoho z kozáků.

Nouzí o jídlo vojáci v Paříži netrpěli, což je na obraze znázorněno různými zvířaty, pící a vínem okolo kozáka ve slamáku. Tento má na sobě tradiční kozácký plášť z kožešiny (burka), dále je oblečen do součástí civilního oděvu a nakupuje nebo smlouvá s místním občanem. Podle ocílky u boku se bude jednat nejspíše o řezníka (který má bílé označení na důkaz toho, že se jedná o royalistu). Malíř zachytil i jeho bílá záda od pudrovaného copu.

Malíř si pohrál i s detailem, zachytil zde koně okusujícího strom v tomto "dříve" královském reprezentativním parku. To byla asi holá realita, neboť se dá nalézt i na jiných obrazech od jiných autorů.

Na černobílé Opizově malbě (ve špatném rozlišení) toho bohužel nyní zatím neodhalíme. Můžeme však spatřit detailnější pohled na artisty.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Kozácký bivak a koně pojídající kůru (A. Zauerveid - 1814) (dopl. obrázek)

Kozácký bivak a kůň pojídající kůru - Holandsko 1813 (dopl. obrázek)

Řezník s ocílkou a zástěrou - nejspíše z předchozího století (dopl. obrázek)

Angličan - Akrobat (dopl. obrázek)

Odpočinek vojáků (karty (la drogue), střelba, pešek, koně, skluzavka) (dopl. obrázek)

Jeu de la drogue - zapomenutá karetní hra, kdo prohrál měl na nose kolíček (dopl. obrázek)

Ruské tělesné tresty v 17. - 18. stol. (Ch. G. H. Geissler) (dopl. obrázky)

Výprask jako trest v ruské armádě (19. stol.) (dopl. obrázek)

Výprask jako trest v ruské armádě (počátek 20. stol.) (dopl. obrázek)




Příprava jídla v táboře

Zde jsou dvě Opizovi práce - akvarel a jako zajímavost výřez z rytiny uvedené již výše. Na obou je však vidět ten stejný kozák při podobné činnosti.

Kozáci si opékají maso nad ohněm před svým bivakem ze slámy a větví. Maso si naporcovali po svém a to šavlí. Místní občané jsou jejich chováním přímo nadšení a přišli se na ně podívat. Opět je vidět dostatek jídla - zelí, vajíčka, cibule a brambory připravené k vaření a několik dalších kotlíků již v ohni. Za ohněm leží ryba, připomínající nám známý fakt, že kozáci ve fontánách a kašnách v Paříži vylovili a snědli okrasné ryby.

Mezi okolo stojícími je i v bílém kuchař ze sousední Bancelinovi restaurace. Tato restaurace sídlila na adrese Champs-Élysées 1. V pozdějších letech si pořídil Bancelin kavárnu Café du Cadran Bleu na Boulevard du Temple, zmiňovanou i v knize Otec Goriot od H. Balzaca. Adresy zde uvedené jsou čerpány z Almanachů, které se jako adresáře vydávali v tehdejší Francii.

Opřené kozácké píky dobře demonstrují jak jsou dlouhé, tj. mezi 2,8 - 3,4 metru. Na klečícím kozákovi jsou vidět detailně ostruhy, vysoké okované boty (proti klouzání a opotřebování) a popruh z kalhot, aby se nevyhrnovali za jízdy. Popruhy na zádech jsou od vlněného nábřišníku (chránil hrudník před chladem). Před vstupem do restaurace si lze povšimnout improvizované plátěné nádoby pro pití (krmení) koní.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Kozácká hostina u Berlína 1813 (Zimmermann - 1813) (dopl. obrázek)

Útok píkou na francouzský povoz předvádí délkovou výhodu (dopl. obrázek)

Kozácký výcvik na práci s píkou - zde autor snad kozáky ani neviděl a nebo se mu líbila frygická čapka
(von Amster - 1813) (dopl. obrázky)

Příklad knihy s adresáři osob a podniků (dopl. obrázek)

Výsledek hledání - Bancelinova restaurace (dopl. obrázek)

Kuchaři z Paříže v první polovině 19. stol. (dopl. obrázek)

Zde je také s kozáky zachyceno stejné napájení koní (1813?) (dopl. obrázek)

Napájení či krmení koní (dopl. obrázek)








Boulevard du Temple

Zde Opiz zachytil v blíže neurčeném čase čtyři scény z Boulevard du Temple. Na prvním obraze jsou dámy vyrábějící limonádu ve společnosti měšťana a francouzského granátníka, v levém horním rohu je poutač divadla Monde en Miniature.

V Monde en Miniature hráli v té době velice známí divadelní klauni Bobèche (Antoine Mandelot) a Galimafré (Auguste Guérin). Tito byli také velkými patrioty a v roce 1814 šli bojovat se zbraněmi proti útočícím spojencům. Na tomto bulváru se vystřídalo od poloviny 18. do konce 19. století desítky divadel.

Na druhém obraze jsou dámy na procházce po stejném bulváru a také s granátníkem a měšťany. V pozadí je vidět část představení populárního divadla Théâtre des Jeunes-Artistes a neznámého ansáblu ... Madame Le Breton (jeho houslista má však krásné brýle). Na obou obrazech je dáma s dítětem hrající loterijní hru. Okolo jsou různé prodavačky a prodavači, například kromě ovoce i párků a nářadí.

Na dalších dvou ve špatném rozlišení je vidět pouze majoritní události a to divadlo Monde en Miniature, prodavače limonády a nápoje coco (vysvětlení viz níže na stránce) i dámu s loterií. V pravém dolním rohu je i prodavač nářadí.

Tento boulevard je zajímavý například i tím, že zde Louis-Jacques-Mandé Daguerre na přelomu roků 1838 a 1839 vytvořil nejspíše první fotografii, na niž je zachycen člověk. Expozice trvala více než deset minut a tak je na ní z lidí vidět pouze stojící muž, co si nechává právě čistit boty.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


"Bude hrát Bobèche" - divadlo Monde en Miniature (dopl. obrázek)

Bobèche (dopl. obrázek)

Bobèche a Galimafré - vpravo je prodavač nápojů (dopl. obrázek)

Prodavačka limonády (dopl. obrázek)

Pouliční loterie (dopl. obrázek)

Prodavačka párků (dopl. obrázek)

První snímek člověka - Boulevard du Temple 1838-39 (dopl. obrázek)


Noční zábava kozáků v táboře

Výjev z tábora kozáků, kdy tito tančí za doprovodu píšťaly, bubínků a zpěvu u nočního ohně. Vzadu jsou vidět jejich bivaky a směrem k nim si odvádí jeden z kozáků jednu Pařížanku. Další dvě dámy jsou v obětí postávajících kozáku. Za vojákem s píšťalou je kůň a má nasazen na hlavě nejspíše pytel s ovsem. Vpravo stojící kozák za tanečníkem, má uchopenou šavli ve strážním ponosu.

Tanec a zpěv patřil k tradičním zábavám kozáků a co se týká pití alkoholu, tak ten nezbytně k vojákovi vždy patřil a bylo velmi obtížné si jej během tažení pořídit. Alkohol stál peníze a nebo musel být ukraden místním obyvatelům. Je potřeba si uvědomit, že při tažení vojska krajinou, kterou předtím již šel nepřítel a další jednotky spojenců, se těžko získávalo jídlo a ještě hůře víno a pálenka. Kozákům rozhodně pomáhalo k jeho získávání to, že na svých koních projížděli krajinou i v týlu nepřítele a rabování k nim prostě patřilo. To že kozáci patřili v tomto k přeborníkům si popíšeme dále.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Noční tábor kozáků v Holandsku 1813 (dopl. obrázek)

Kozácký noční tábor (A. Zauerveid - 1813) (dopl. obrázek)

Vlevo tančí kozáci podle píšťaly - Německo (dopl. obrázek)

Kozácký tanec na cestách a na kozácké stanici (dřívější období) (dopl. obrázky)

Kozácký tanec a koně s pytlem na hlavě - Holandsko 1813 (dopl. obrázek)

Kozáci v Holandsku 1813 - koně s pytlem na hlavě a ožírající kůru (dopl. obrázek)

Zábava v rakouském polním ležení - výřez (P. H. L. von Hess - 1825) (dopl. obrázek)


Plavení koní v Seině

Výjev se možná odehrává u Královského mostu (Pont Royal), který je u Tuilerijského paláce a zahrad. Kozáci jsou nazí a nebo oděni do spodního prádla a před zraky Pařížanů (shromážděným na regulaci a mostě) plaví koně a koupou se. Je vidět, že je samotné tato činnost baví, což demonstruje i kozák s lahví vína. Kozák plovoucí nejdále od nás má uzdy od dvou koní při plavání v ústech. Místo klasického ruského biče má kozák v ruce více pramenné důtky (pleť), které sloužili spíše k výkonu trestu. Na tělese mostu je nakresleno i osvětlení.

Pro kozáka byl kůň nedílná součást jeho života. Koně kozáků byly menší a odolnějšího plemena než u běžného řadového vojska, museli zvládat ve větší míře nepřízeň počasí (povětšinou v chladu a horském terénu) a případný nedostatek jídla.

Kozáci mají na sobě oděnu dlouhou lněnou spodní košili (rubaška) a vlněný nábřišník.

Nejblíže k Elysejským polím byl a stále je, most Pont de la Concorde. Ten měl ale v této době na své mostovce od roku 1810 umístěné sochy. Zajímavosti tohoto mostu je, že byl postaven z kamenu ze zrušené pevnosti Bastila, jejíž obsazeni v roce 1789 bylo symbolem počátku Francouzské revoluce. Pro jeho nakreslení v tomto obraze by hrálo to, že by mohla být vidět střecha Tuilerijského paláce (Palác Flora).

Zajímavostí k pařížským mostů je, že když první dny procházel s vojskem přes Pont d'Austerlitz (Slavkovský most) car Alexandr s vojskem, bylo jedním z návrhů, že jej jako připomínku jeho porážky u Slavkova přejmenují. Na to car odpověděl, "... že není potřeba, že mu stačí, když se po něm se svojí armádou prošel".

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Královský most (Pont Royal) (dopl. obrázek)

Královský most (Pont Royal) (F. Hoffbauer - 1869) (dopl. obrázek)

Sousední most Pont de la Concorde s podobným osvětlením (W. Tombleson - 1829) (dopl. obrázek)

Plavení koní v Seině (dopl. obrázek)

Detail uvázání koní v táboře v Elysejských polích (A. Zauerveid - 1814) (dopl. obrázek)

Ke koním patřila nezbytně i polní kovárna (J. A. Klein) (dopl. obrázek)

Polní kovárna na cestě (J. A. Klein) (dopl. obrázek)

Kozáci u kováře v Sasku - 1813 (P. H. von Hess) (dopl. obrázek)

Spící kozák. Jeho kůň má vypálenou značku (J. A. Klein) (dopl. obrázek)

Značky na koních kozáků - v této době se běžně značkovali (dopl. obrázky)

Kozák a jeho kůň (Carle a Horace Vernet) (dopl. obrázky)

Kozák a jeho kůň (1815) (dopl. obrázek)

Kozák v zimě 1813 u jezera v Naarden (E. Verboeckhoven - 1826) (dopl. obrázek)

Kozák brodící řeku (P. H. von Hess) (dopl. obrázek)

Pro zajímavost ustájení francouzských koní v Hamburku - Kostel Sv. Petra - 1813 (dopl. obrázek)




Kozáci na ulici, vedoucí k Vendômskému náměstí

Zde vidíme akvarel a detail ze zde již dříve uvedené rytiny s podobným vyobrazením.

Kolona kozáků jedoucích ulicí Rue de la Paix k Vendômskému sloupu (Colonne Vendôme), který je na stejnojmenném náměstí. Jedná se opět o jeden z prvních dnů, neboť je na sloupu stále ještě socha Napoleona Bonaparte, která bude později snesena. Nyní ji na obrazu lidé zahalují do bílého plátna, což se provedlo 1. dubna. Kozáci se dobře baví, popíjejí víno a jejich cesta je lemována střepy z lahví. Jedna je akorát právě vyhozena do vzduchu jedoucím kozákem. Přihlížející diváci hovoří pospolu a jsou hlídáni Národní gardou s puškami. Za povšimnutí stojí, že kozáci na zemi se opírají o ležícího koně a stojící kůň (s kohoutem u sedla) má na ohonu uzel. Vpravo v dálce je francouzský praporečník s rotním praporkem, stejně jako na výjevu před Café Hardy. Zajímavostí je i to, že píka jedoucího modrého kozáka má špici udělanou z bodáku.

Ležící kozák má dvě medaile: řád Svatého Jiří s oranžovo-černou stužkou a podle modré stužky sv. Ondřeje jde asi o medaili z roku 1812 "Na památku vlastenecké války 1812" (nebo méně pravděpodobněji o medaili "Za přechod do Švédska přes Tornio" z roku 1809). Kozák v zeleném má nenápadně zalátanou svoji uniformu na rameni a lokti a spodní lem nohavic nese řádnou stopu opotřebování. Jeho patrontaška má pěkně znázorněné kování a pravá pistole s nabijákem pod hlavní a ozdobnými prvky zase značí, že se asi nejedná o standardní ruský typ, ale trofej. Trofejí bude i neruská fajfka v burce zabaleného kozáka.

Na pravé straně je zobrazena již neexistující budova poštovního úřadu - Timbre od architekta Pierre-Nicolase Bénarda. A na domě vlevo je dobře zachycena okapová roura na střeše (tento detail je na autorových obrazech častý).

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Stejná ulice (Rue de la Paix) a poštovní budova kde byli malováni kozáci
jen již je socha nahrazena vlajkou (dopl. obrázek)

Přehled ruských vyznamenání (dopl. obrázek)

Vyznamenání "Za přechod do Švédska přes Tornio" (dopl. obrázek)

 

Vyznamenání "Na památku vlastenecké války 1812" (dopl. obrázek)

Stužka k těmto dvou vyznamenáním (dopl. obrázek)

Řád Sv. Jiří (dopl. obrázky)

Stužka (dopl. obrázek)

Vyznamenání "Za dobytí Paříže" (dopl. obrázek)

Kozácký útok ze zálohy - jezdec vpravo má také píku z bodáku
(J. G. P. Fischer - 1806) (dopl. obrázek)

Kozáci na velice podobném námětu (J. H. Ramberg - 1809) (dopl. obrázek)

Kozácký model útoku - zde už nemůže o kopírování být ani řeč
(Knight - 1813) (dopl. obrázek)

Popíjející kozáci v ulicích německého města (H. Cotta) (dopl. obrázek)








Snímaní sochy Napoleona z Vendômského sloupu

Dne 8. dubna 1814 byla za velké účasti místních občanů a spojenců sejmuta socha Napoleona (datum potvrzuje i popiska na druhé rytině) z Vendômského sloupu (Colonne Vendôme), jenž měl připomínat vítězství u Slavkova. Jeho stavba byla započata v roce 1805 a dokončen byl v roce 1810 (výška 44,3 m a šířka 3,6 m). Na odlití 280 m dlouhého bronzového vinutého reliéfu s válečnými výjevy posloužily i hlavně z děl, která byla ukořistěná francouzskou armádou v bitvě u Slavkova (reálně max. 130 ks), celkově však cca 180 tun kovu. Uvnitř 98 kamenných skruží (tvořících jádro sloupu) je točité schodiště.

Tento moment právě Opiz zachytil na svých třech pracích, akvarelu a ritinách.

Pařížané chtěli již první den vstupu spojeneckých vojsk sami svrhnout sochu svého císaře, ale Alexandr I. toto zakázal a nařídil ji později odstranit civilizovaně a přidělil ke sloupu i hlídky. Sám pak k oslavné soše Napoleona, vztyčené Napoleonem prohlásil: "Kdybych já stál tak vysoko, zatočila by se mi hlava".

Socha byla v roce 1818 roztavena a sloup zničen v roce 1871 za vlády Pařížské komuny. Ta rozhodla o zničení sloupu se slovy, že se jedná o "... památník barbarství, symbol hrubé síly a falešné slávy, potvrzení militarismu, popření mezinárodního práva, trvalou urážku vítězů vůči poraženým a věčný útok na jeden ze tří hlavních principů Francouzské republiky - bratrství".

Sloup byl znovu obnoven v roce 1873.

Na Opizově malbě s nízkým rozlišením je podle muzejní popisky "Shromáždění odvedenců", vracíme se tedy tímto do doby před rozhodující bitvou o Paříž. Zajímavé zde pro nás je to, že malíř zachytil patu Vendômského sloupu. Více bohužel nelze zjistit.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Dav se pokouší strhnout sochu Napoleona na v první den okupace (dopl. obrázek)

Zničení sloupu v roce 1871 (dopl. obrázek)


U sochy Apollóna v muzeu

Ruští vojáci patřili mezi časté návštěvníky muzeí a divadel v Paříži. Obdivovali předměty, které Napoleon dovezl z poražených zemí (převážně z Egypta a Itálie) a právě i díky oblibě Alexandra I. k umění zůstalo hodně nakradených památek v Paříži a nevrátilo se zpět. Zde stojí před sochou Apollóna zabíjejícího Pýthóna (Apollón Belvederský), který byl Napoleonem ukraden z Vatikánu. Zpět do Itálie byl vrácen v roce 1815. Je otázkou co je zaujalo, že si na sochu všichni (včetně malé holčičky) ukazují. Zajímavostí je válečný invalida s protézou pravé nohy v pozadí za kozáky.

Když si procházel car Alexandr I. muzeum v Louvre, doprovázel ho i ředitel muzeí Vivant Denon. Došli spolu k několika prázdným podstavcům a car se ptal ředitele co zde bylo. Dostalo se mu odpovědi, že zde byl Apollón Belvederský a při ohrožení Paříže byl převezen do Orléans. Na to mu car řekl: "Pokud by jste ho nechali v Paříži, zaručím se vám, že se ho nikdo ani nedotkne. Pokud ho však někde na cestě kozáci vezmou, bude to jejich poctivá kořist." Jistě právě i na základě toho výroku byla díla opět vrácena do muzea.

Kozácký oděv je dle druhů jednotek složen z horní části oděvu (kurtka) v tmavě modré či červené barvě, který byl stejně jako kalhoty (šarovary) vyroben z vlněného sukna. Na této kurtce bylo dle vojska a hodností stříbrné ošití a nebo bílé lemy. Široké tmavě modré šarovary s červeným lemem na boku, měli pro menší opotřebování od jízdy na koni kůží obšité holenice a vnitřní strany stehen.

Co se týká invalidy s protézou, nejznámější osobou s tímto handicapem byl v této době francouzský generál Pierre Daumesnil (zvaný Dřevěná noha). Ten přišel o svoji nohu v bitvě u Wagramu v roce 1809 a od roku 1812 byl Napoleonem pověřen správou zámku Vincennes. Zámek je nyní součástí Paříže, ale v roce 1814, při jeho obléhání spojenci, se nacházel ještě od Paříže velmi daleko. Generál je známý svoji odpovědí spojencům, kdy jim na nabídku kapitulace odpověděl "... že jim vydá zámek Vincennes, když mu vrátí jeho nohu". Zámek je, kromě jiného zajímavý i tím, že zde byla za špionáž v roce 1917 zastřelena Mata Hari. Po Daumesnilovi je pojmenována jedna ze stanic metra v Paříži.

Válečným invalidům francouzské armády sloužila (a slouží dodnes) instituce zvaná Invalidovna (L'Hôtel national des Invalides). Její první část byla postavena v roce 1676 a postupně se rozrostla do současných rozměrů. Vojákům sloužila jako nemocnice, hospic a ubytovna. Plnila i čestné státní účely a mezi nimi patřilo i vystavení ukořistěných trofejí z období koaličních válek. Zde bych chtěl uvést pouze dvě zajímavé věci a to, že s podepsanou kapitulací Paříže (v noci z 30. na 31. března), bylo z rozhodnutí minstra války (J. M. P. Sérurier) spáleno 1417 trofejí (praporů, standart atd.) a zničen meč Fridricha II. Velikého, ukradený Napoleonem po bitvě u Postupimi. Popel a zbytky, byly naházeny do Seiny. V zajímavém kontrastu pak působí návštěva ruského cara Alexandra v Invalidovně, kdy byl tak dojat hrdinnými vojáky (kteří zde se svými zranění žili) a jelikož byla z rampy před budovou odvezena všechna trofejní děla na obranu před spojenci, nechal zde umístit 12 děl ruských.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Apollón zabíjející Pýthóna alias Apollón Belvederský (dopl. obrázek)

Napoleon u ukradeného Apollóna (dopl. obrázek)

Těžko uvěřitelná replika Alexandra I. o kozácích a Apollónovi (dopl. obrázek)

Vivant Denon - malíř a generální ředitel muzeí Francie (dopl. obrázek)

Bonapartovo vítězství (alegorie Míru) (Pierre-Paul Prud'hon - 1801) (dopl. obrázek)

Alexandrovo vítězství - parafráze obrazu Prud'hona (L. L. Boilly - 1814) (dopl. obrázek)

Generál Pierre Y. Daumesnil (dopl. obrázek)

Generál Daumesnil při obraně zámku Vincennes
(G. Mélingue - 1882) (dopl. obrázek)

Pálení trofejí na dvoře Invalidovny (D. Dujardin) (dopl. obrázek)

Zničení trofejí v noci kapitulace Paříže
(A narrative of memorable events in Paris in 1814 - T. R. Underwood - 1828) (dopl. obrázek)

O prázdných rampách bez děl u Invalidovny
(A narrative of memorable events in Paris in 1814 - T. R. Underwood - 1828) (dopl. obrázek)

O přidělení děl Invalidovně (Mémoires d’outre-tombe - F. R. Chateaubriand - 1833)




Vystoupení kejklíře na Quai de l'École - dva výjevy

Tehdejší Paříž byla plná umělců, kteří za drobný peníz ukazovali svoje umění a právě jejich vystoupení ruští vojáci ve svých vzpomínkách často popisovali. Zde jsou k nahlédnutí dva podobné výjevy ze stejného místa - na nábřeží Quai de l'Ecole před Colonnade du Louvre, kdy pouze na jednom jsou zachyceni kozáci a právě na něm je scéna výrazně živější.

Na obraze s kozáky věští kejklíř v oděvu harlekýna služce, vracející se nejspíše z nákupu. Na "štěstíčku" v její ruce je pravděpodobně napsáno "Přeji vám štěstí, zde jsou čísla" (Je vous souhaite Bonheur, voici les chiffres) a uvedena zaručeně výherní čísla v loterii. Podle postavení rukou a výrazu tváře se dá předpokládat, že její nepozornosti využil červený kozák a nenápadně jí zcizil jednu láhev vína z košíku. Jako ostatní diváci jsou zachyceni místní měšťané, ruský sluha, francouzští vojáci a bílý mlynář z mlýnů na předměstí Paříže, z Montmartru - jak je napsáno na pytli s moukou. Také dva kozáci na koních v pozadí pozorují scénu velmi pozorně.

Před kejklířem leží v obou výjevech kostky s kalíšky, drobné mince a náhradní psaníčka, buben a trumpetu používal na získání si pozornosti. Na prvním obraze je zachycen i muž, který si z nábřežního antikvariátu vybírá knihu. Prodej starých knih se na nábřeží v Paříži (na rozdíl od ostatních činností) zachoval do současnosti.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Mlýny na Montmartru v roce 1854 (levá a pravá strana) (dopl. obrázky)

Kopec Montmartre (přelom století) (dopl. obrázek)

Poslední mlýn "Moulin de la Galette" je již v současnosti v zástavbě (dopl. obrázek)

Colonnade du Louvre (1828) (dopl. obrázek)

Výjev se nejspíše odehrává v pravém dolním rohu (na místě 3 stromů)
(F. Hoffbauer - 1867) (dopl. obrázek)

Nábřežní antikvariát (dopl. obrázek)


Kozáky zvou do taverny

Místní nadháněči a ženy společnice zvou kozáky do taverny v ulici Rue Froid-manteau (nacházela se v prostoru nynější pyramidy před muzeem Louvre). Jak se píše na venkovních domovních i reklamní cedulích, nabízel se koňak a silné hořké pivo (bière de mars) - u nás takzvaný březňák. Pivo se v tehdejším období smělo vyrábět pouze do 31. března, protože pak již bylo teplo a rychle se kazilo. Proto se rozvezlo toto jarní silné a dalo se do sklepa k ledu.

Jeden z kozáků již je uvnitř a sleduje z patra s nezbytnou fajfkou okolní ruch. Muži v civilním oblečení, s klobouky, mají oba dva v uchu módní velké náušnice. Jeden z nich po obdarování drobnou mincí poděkoval procházejícímu kozákovi letmým zvednutím cylindru. Na ženách je vidět, že jsou různého věku, ale svůj zájem o okolojdoucí neskrývají. V porovnání s urostlými kozáky působí velice drobně.

Kozáci zde mají dobře zachycenou svoji výstroj. Oba mají svůj široký kožený opasek, který se zapínal vzadu na tři přezky, na něm jsou pouzdra na pistole a jeden je má výjimečně bez nich. Na opasku je vpředu malá sumka na drobnosti a směrem na pravé rameno napříč je přidržován řemenem. Na popruhu k patrontašce je vidět monogram cara Alexandra I. - písmeno A s korunkou a jedničkou. Očko s řetízkem má na svém konci kovový drát na čištění zátravkového otvoru na pistolích a puškách. Je vidět, že každý použil pro parádu to co se mu hodilo a líbilo (ozdoba z pěticípé hvězdy, hlava lva), hlavně aby vypadal co nejelegantněji. Hrudě opět zdobí výše jmenovaná vyznamenání. Na jeho černé persiánové čepici je kromě ozdobných šňůr a podbradníku vidět i poddůstojnický odznak (repejok).

Co se týká minci, tak během okupace se razili v pařížské mincovně i franky s monogramem ruského cara a také vznikla pamětní medaile s jeho zobrazením.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Ruský car 25. května v pařížské mincovně (Hôtel de la Monnaie) s V. Denonem a
rozdávají se pamětní medaile (E. Pingred - 1844) (dopl. obrázek)

 Pamětní medaile Alexandra I. (dopl. obrázky)

Okupační 3 franky s monogramem cara a třemi liliemi Bourbonů (dopl. obrázek)




Kozáci s trhovkyněmi

Akvarel a dva doplňkové výřezy z již dříve uvedené rytiny.

Kozáci nakupují a laškují s trhovkyněmi na rohu ulice (Rue Saint-Fiacre a Boulevard Mont-Martre) pod oprýskaným nápisem zakazujícím zde pod pokutou vyhazovat odpad. Nad tímto nápisem je zajímavá břidlicová deska (kterých jsou nyní po Paříži asi již jen do desíti kusů a to například na Rue St Antoine, Rue du Faubourg-Saint-Honoré, Rue Royale, Rue Saint-Séverin, Place Saint-Gervais, Rue Saint-Louis en l'Île) s nápisem "Zákony a akty veřejné moci" (Loix et Actes de l'Autorité Publique). Tyto byly zavedeny v období Velké francouzské revoluce v roce 1789 a vyvěšovalo se na nich co je nového ve státní moc, kdo bude a kdo byl popraven. Nutno si uvědomit, že my nyní žijeme ve světě, kde zprávy letí rychlostí mžiku, v popisované době se zprávy šířili pouze ústy a psaným slovem. O to vtipněji působí pod nápisem sedící Pařížan, který na nás hledí a čte si ze zpráv k Napoleonově velké armádě (Novelles des (Grande) armées).

Jedna z trhovkyň smlouvá o ceně za ryby, které má uloženy ve slámě v nůši a v košíku. Jako zajímavý detail je to, že má na svém oděvu spoustu záplat, ale nikde očividně žádnou díru. Na zástěře má provázek a na něm zavěšený zavírací nůž a klíče, přes levou ruku má deštník pro případ nepříznivého počasí. Kozák, který od ní nakupuje, má svůj pás otočený obráceně a má zapínací řemínky vpředu a nemá pistole. Podobnou trhovkyni vidíme i na výřezu z předchozí Opizovi rytiny.

Druhá trhovkyně má v košíku pomeranče a spíše než její zboží kozáky zajímá její pěkná tvář a postava. Jeden z kozáků ji již skoro objímá a druhý vypadá, že by jí chtěl poveselit tím, že jí vytáhne z kapsáře její šátek. Podobnou trhovkyni vidíme i na výřezu z předchozí Opizovi rytiny.

Obě trhovkyně mají obuty dřeváky s aplikacemi z vlny nebo kožešiny a ta s rybami je má obšity korálky.

V realitě ulice Rue Saint-Fiacre neústila do označeného bulváru, ale do sousedního Boulevard Poissonniere.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Prodavačka ryb (C. Vernet) (dopl. obrázek)

Nouvelles des armées, kde je kapitulace Pařiže a deklarace Schwarzenberga a Alexandra I. (dopl. obrázek)

Břidlicová tabule "Loix et Actes" na rekonstruovaném kostele Temple du Marais
(foto Hanka F.) (dopl. obrázky)

Břidlicové tabule "Loix et Actes" v Paříži (StreetView) (dopl. obrázky)




Kozáci u střihače psů

Jeden pouliční výjev s kozáky a druhý doplňkový bez nich.

Dva kozáci stojí nad mužem stříhajícím psa a tato činnost jim připadá velmi vtipná. Bohužel je kvalita kopie špatná a tak si nemůžeme přečíst co je na letácích a ceduli napsáno. Dále je zde znázorněn čistič bot, trhovkyně s koláči a jinými věcmi. Za kozáky jde prodavačka ovocných stromků s mulou, která má podobnou ohlávku a náhubek jak na obraze kozáka se stařenou a výjevu u Saint-Denis. Na zídce jsou opět vidět položené knihy.

V kontrastu s přiloženou karikaturou si můžeme domyslet, že kozákům rozhodně nevadilo se nechat ostříhat i od "psího kadeřníka".

Co se týká malé reprodukce (bohužel velmi malé), je opět vidět že se k tématu vracel a zachytil opět střihače psů při práci. Malý obrázek má popisku, že se jedná o scénu z mostu Pont Neuf (Nový most - paradoxně je nejstarší dochovaný v Paříži), nepodařilo se mi však opravdu dohledat, jestli v tomto časovém období měl most na své mostovce rotundovité krámky. Procházel totiž různými stavebními úpravami. Tento rotundový tvar je i vidět na prvním obraze.

Opizovo umístění výjevu (dle mé úvahy)


Kozáci u střihače psů (dopl. obrázek)

Střihač psů (dopl. obrázek)

Holení ruského vojáka (J. A. Klein - 1816) (dopl. obrázky)

Most Pont-Neuf s čerpací věží na vodu Samaritaine a bez krámků
(N. J. B. Raguenet - 1777) (dopl. obrázek)

Most Pont-Neuf v roce 1852 a krámek na něm z roku 1848 (dopl. obrázky)


3. část (next / следующая)