Rozšířená přednáška pro zájemce o historii ruské carské armády a neméně o Paříž na konci koaličních válek.
© Všechny zde uvedené
reprodukce jsou majetkem organizací uvedených na
konci práce. Tato práce slouží pouze ke studijním účelům.
© All reproductions are the property of
organizations listed at the end
of the work. This work is only for educational purposes.
© Все репродукции являются собственностью организаций указанных в конце работы. Настоящая работа может быть использована исключительно в учебных целях.
Na akvarelu vidíme (podle malých domů) nejspíše výjev na předměstí Paříže, kde byla rozložena zbývající vojska spojenců, která nebyla ve vybraných jednotkách okupujících přímo hlavní město Francie.
Ústředním motivem jsou kozáci a voják pěchoty, kteří jsou zabráni do činností souvisejících s děvčaty. Sedící kozák objímá svoji dámu a popíjí z láhve, stojící kozák si pohrává s dívkou držíce ji za zadeček a zároveň stejnou dívku objímá a drží za ruku voják. Kozák za těmito třemi již svoji dívku objímá a líbá, a to s druhou rukou v jejím rozkroku.
V pozadí vidíme jezdce a samotné koně (s pytlíky na oves), kterým dává píci další kozák. Píky jsou opřeny o strom a za nimi je vidět vůz, naložený náhradními loukoťovými koly.
Příslušník ruské pěchoty je oděn v zeleno-bíle uniformě, na hlavě má soukeno-koženou vojenskou čepici (kiver) a na koženém popruhu přes hrudník zavěšen ruský pěchotní tesák vzor 1807 s plátěným zápěstníkem (temljak). Tento tesák se nacházel v kožené pochvě, celková délka byla cca 780 mm, čepele cca 640 mm, šířka do 32 mm a váha do 1200 g. Jeho kalhoty mají správně namalovány zapínání na tzv. padací most, na rozdíl od kozáckých jenž mají poklopec. Opět nechybí bílý šátek na rameni.
Přes kozáky na doplňujícím obrázku se dostaneme k jedné české osobě ve štábu spojenců a to
Ferdinandu - hraběti z Bubna a Litic.
Narodil se 26.11.1768 v Zámrsku (umřel v Miláně 6.6.1825) a jeho rod nepatřil mezi bohaté. Ve svých 16 letech nastoupil službu v Rakouské armádě,
kde se vypracoval až do hodnosti generálporučíka (1809). Vyznamenal se při taženi 1813 v bitvě u Lipska a do Francie vešel (přes Švýcarsko směrem na Lyon) jako velitel 1. lehké divize,
bohatší o rakouský Vojenský řád Marie Terezie, ruský řád Svaté Anny 1.stupně a pruský řád Červeného orla. Po podepsání míru byl během roku 1814
guvernérem Piedmontu, Savoje a Nice.
V doplňujících obrázcích budou další kozáci a jiná ruská vojska, která byla více či méně věrně zachycena na dobových výjevech v západní Evropě.
Kozáci na mostě přes Labe - jsou vidět vozy s náhradními koly (dopl. obrázek)
Muniční vozík s trnem pro umístění náhradního loukoťového kola (dopl. obrázek)
Kozáci ze suity generála hraběte z Bubna (dopl. obrázek)
Ferdinand z Bubna a Litic (dopl. obrázek)
Ruský pěchotní tesák vzor 1807 (dopl. obrázky)
Kozáci (dopl. obrázky)
Donští kozáci (důstojník a vojín) (dopl. obrázek)
Baškir, Kirgiz, Kalmyk, Krymský Arnaut, Krymský a Nogajský Tatar, Kozáci a důstojník
(Friedrich Fleischmann) (dopl. obrázek)
Tataři, Čerkesský šlechtic, Baškiři, Kozák, Kalmyk, Kozácký důstojník, husaři
(Ch. Bance - 1814) (dopl. obrázek)
Kozáci, Baškiři, Kozák, Kalmyci - v Norimberku 1814 (Georg Adam) (dopl. obrázek)
Kozáci: gardový, Krymský, Černomořský, Krymský, Arnautský a Uzbecký (dopl. obrázek)
Setkání anglických a ruských důstojníků v Paříži (dopl. obrázek)
Maďarský granátník, Rakouský granátník, Ruský kyrysník,
Ruský pěšák a Anglický jezdec
(dopl. obrázek)
Ruský kurýr (Basset) (dopl. obrázek)
Ruský plukovník od dragounů (dopl. obrázek)
Ruský důstojník od dragounů (dopl. obrázek)
Ruská garda : s výstrojí, bez výstroje a uprostřed tambor, v kabátu pěchota (dopl. obrázek)
Ruští důstojníci a vojáci (H. Gautier - 1815) (dopl. obrázek)
Důstojníci ruské armády (dopl. obrázek)
Uniformy ruské armády (dopl. obrázky)
Car Alexandr I. a jeho suita (dopl. obrázek)
Donští kozáci (L. Wolf - 1813) (dopl. obrázek)
Pravidelný kozák (ve smyslu vojensky organizovaný) (C. Vernet) (dopl. obrázek)
Kozácký důstojník a donský kozák (L. Wolf a Ch. G. H. Geissler) (dopl. obrázky)
Pravidelný kozák (ve smyslu vojensky organizovaný) (dopl. obrázek)
Kozák (dopl. obrázek)
Černomořský kozák (dopl. obrázek)
Gardový kozák (Kiel - 1815) (dopl. obrázek)
Vyšší důstojník donských kozáků (Kiel) (dopl. obrázek)
Kozák carské gardy - Ruský gardový kozák (dopl. obrázek)
Kozácký důstojník (D. N. Dieudonné - 1815) (dopl. obrázek)
Nepravidelný kozák a gardový kozák (D. N. Dieudonné - 1815) (dopl. obrázky)
Gardový kozák a Tatarský Baškir (D. N. Dieudonné - 1815) (dopl. obrázky)
Gardový kozák a nepravidelný kozák (D. N. Dieudonné - 1815) (dopl. obrázky)
Kozácká hlídka a nepravidelný kozák (D. N. Dieudonné - 1815) (dopl. obrázky)
Kozáci (N. D. Finart) (dopl. obrázky)
Kalmyk a kozáci (N. D. Finart) (dopl. obrázek)
Kozáci (W. Schadow - 1813) (dopl. obrázky)
Gardový kozák a kozácký důstojník (W. Schadow? - 1813) (dopl. obrázky)
Studie kozáka (J. Ward - 1814) (dopl. obrázky)
Kozáci 1813 (R. Knötel) (dopl. obrázky)
Kozáci ošetřují zraněného (W. Heath) (dopl. obrázek)
Kozáci (A. Zauerveid) (dopl. obrázek)
Kozáci - Holandsko (1813) (dopl. obrázek)
Kozáci (J. A . Klein - okolo 1816 / koloroval G. Schäfer - 1956) (dopl. obrázky)
Útok symbolicky všech ruských jezdeckých jednotek (Ch. G. H. Geissler) (dopl. obrázek)
Útěk kozáků (Ch. G. H. Geissler) (dopl. obrázek)
Kozácký útok (1813) (dopl. obrázek)
Kozáci (La Belle - 1814) (dopl. obrázek)
Donští kozáci (dopl. obrázky)
Kozáci (1813) (dopl. obrázek)
Kozácká hlídka (Kettner) (dopl. obrázek)
Gardový kozák, důstojník, řadový kozák (dopl. obrázek)
Kozák na odpočinku (C. Vernet) (dopl. obrázek)
Kozácký důstojník (W. Langhamer) (dopl. obrázek)
Akvarel je s podobnou scénkou jak předchozi. Dámy sedí na bedně před bivakem z větví a slámy a vesele komunikují s kozáky okolo. Opět nesmí chybět láhev a sklenka v rukou a jako změna zde jsou housle v rukou kozáka a vidíme i dva s fajfkami.
Kozák v modré uniformě vpravo, má přes svá ramena přehozený tzv. bašlik (může být označen i jako kalabacha), což je tradiční součást oděvu kavkazských národů. Je vyrobený ze sukna z velbloudí a nebo ovčí srsti. Tvarem a charakterem odpovídá volné kapuci s delšími konci, které se v případě jejího nasazení omotávají kolem krku a případně se může nosit jako turban. Pokud je v nepoužitém (ponosovém) stavu, jsou tyto konce za opaskem a tím ji přidržují na rameni. Tradiční verze mívá na své špičce i střapec (který je zde také zachycen) a případně šňuru pro přivázání kolem krku. Dle všeho se zde jedná o jedno dobově nečasté zobrazení ruského vojáka s bašlikem. Bohužel jej zde musím ukázat spíše na novějších vyobrazeních a to po jeho běžném zavedení do pravidelné armády od roku 1843 (?). Vydržel v ní až do konce druhé světové války.
Bašlik - dvě tradiční verze a spodní vojenská - přelom 19.-20. stol. (dopl. obrázek)
Bašlik ve vzhledu zavedeném do armádní výstroje (dopl. obrázky)
Bašlik součástí ruské armády cca 1862 a za První svět. války (dopl. obrázky)
Zde máme s Opizem malou odbočku nejspíše do Ruského vnitrozemí. Na obraze vidíme koňský povoz (zápřah tří koní - "ruská trojka") s rodinou v tradičních ruských oděvech vesnickém stylu, který doprovází dva kozáci. Muž nese nejspíše kožené vědro, žena cibuli, dívky se baví s kozákem jdoucím pěšky a hoch pojídá na střeše vozu okurku. Kozák vzadu na koni je plně vyzbrojen a má vyznamenání z minulého vojenského tažení.
Oficiálně povozy ke kozáckým jednotkám na tažení nepatřili, ale podle všeho jim stejně jako ostatním vojenským složkám něco týlově zajišťovali. Pokud tedy nebyla zobrazovaná společnost s nimi brána jako jejich ostraha.
Na doplňkových obrázcích si pak můžete i povšimnout, že kozáky zde v Evropě znázorňovali i s velbloudy, což je možné, neboť v jihovýchodní části Ruska (orenburgští a uralští kozáci, kalmyci atd.) byli velbloudi normální tažná zvířata, vyznačující se velkou výkonností a nenáročnou starostlivostí o něj.
Vesnický ruský povoz (dopl. obrázek)
Povoz s kozáckým vybavením - píky a stany (dopl. obrázek)
Kozáci s koňským a volským povozem (J. A. Klein) (dopl. obrázky)
Kozáci s povozem (J. A. Klein - 1817) (dopl. obrázek)
Kozáci s povozem u studny (J. A. Klein) (dopl. obrázek)
Kozáci s povozem (dopl. obrázek)
Ruský vojenský kočí (N. D. Finart) (dopl. obrázek)
Kozák s povozem (dopl. obrázek)
Ruský carský kyrysník, dragoun, hulán, jízdní myslivec,
dobrovolný kozák s povozem
(G. Adam) (dopl. obrázek)
Kdo kopíroval ten vůz od koho? Viz předchozí obrázek (dopl. obrázek)
Ruská jízda na pochodu (i s velbloudem v pozadí) (J. Cappi - 1813) (dopl. obrázek)
Kozáci v Německu s velbloudy (dopl. obrázek)
Kozáci v Německu s velbloudy 1813 (T. Faber) (dopl. obrázek)
Detail z obrazu Přechod Ruské a R-U armády do Francie v
roce 1815 přes pohoří Vogézy
(H. B. Hoechle - 1825) (dopl. obrázek)
Lehké dělo jízdní dělostřelecké roty №14 orenburgského
vojska
na zimním tažení 1839-40 (1874) (dopl. obrázek)
Orenburgští kozáci - přelom 19.-20. století (dopl. obrázek)
Tento divný název má trochu seznámit s tím faktem, že v ruské carské armádě bojovali jednotky a jednotlivci z asijské části Ruska, kteří bojovali často ve svých národních oděvech a nebo alespoň s jejich součástkami. To platilo pro výstroj, tak i pro výzbroj. I tyto jednotky prošli celou Evropu až do Paříže.
Na těchto dvou obrazcích G. E. Opize (nebo dle Opize) jsou zachyceny právě tito vojáci (podle civilních osob jsme v Ruském vnitrozemí) a to kyrgyz a baškir. Dalšími národy, které patřili do těchto nepravidelných jednotek byli například kalmyci a tataři. To stejné je i s náboženstvím těchto národů, neboť ačkoliv samotné carské rusko bylo pravoslavné, tyto národy vyznávaly islám, budhismus či měli vlastní tradiční víru.
Mezi neruské části carského vojska, které došli až do Paříže, nutno počítat i kavkazské jednotky, oděnné ve svých tradičních přilbách, plátěných a kroužkových zbrojích.
V období Sovětského svazu J. V. Stalin násilím změnil rozmístění národnostních skupin na ruském území a nedá se proto plně říci, že by současný stav kopíroval staré uspořádání. Je zde tedy přiložena mapa výrazně starší, za to však zachycující rozmanitost ruského území.
Mapa východních národností v Rusku (18. století) (dopl. obrázek)
Dle autora 66-67 baškir, 68 tatar od Černého moře
70-71 tatar, 18 nogajský tatar, 72 domobrana (A. Zauerveid - 1815) (dopl.
obrázek)
Kozáci ze Sibiře (tataři?) (dopl. obrázek)
Kozácký důstojník (F. Burgeois - 1815) (dopl. obrázek)
Nejspíše jednotky baškirů v Německu (H. Cotta) (dopl. obrázky)
Osman Gomirov - velitel 11. baškirského pluku a jeho
bratr Abdul - Drážďany 1813
dvě varianty (P. H. von Hess - 1813) (dopl. obrázky)
Baškiři a další typy - Holandsko 1813 (dopl. obrázky)
Rusové ve Francii (A. S. Benard - 1814) (dopl. obrázek)
Kyrgyz a baškir (dopl. obrázek)
Kyrgyz (dopl. obrázky)
Kalmyk (dopl. obrázek)
Různí tataři (1814) (dopl. obrázek)
Baškiři útočí na francouzskou pěchotu (F. M. Brückner) (dopl. obrázek)
Baškiři na náměstí v Kasselu (Německo) - 1813 (dopl. obrázek)
Baškiři v Hamburku - 1813 (dopl. obrázek)
Baškiři v Německu - 1813 (F. F. Courtener) (dopl. obrázek)
Baškiři v Německu - 1813 (T. Faber) (dopl. obrázek)
Pro srovnání baškirský národní oděv z muzea (dopl. obrázky)
Pro srovnání - kyrgyz s velbloudem (přelom 18.-19. stol.) (dopl. obrázek)
Pro srovnání - kyrgyzský chán s manželkou (přelom 18.-19. stol.) (dopl. obrázek)
Opiz vypracoval okolo deseti velkoformatovych obrazů spojeneckych armád. Tento obraz vojenské přehlídky má podtitul, že je věnovaná Jeho veličenstvu princi Volkonskému. Dle mne se jedná o Pjotra Michajloviče Volkonského (Пётр Михайлович Волконский), který byl velitelem hlavního štábu ruské armády (od roku 1812 Kutuzovova a následně Alexandra I). Od roku 1813 byl v hodnosti generál-poručík v doprovodu ruského cara a účastnil se s nim všech důležitých jednání (např. v Londýně a Vídni). Po ukončení války až do své smrti byl vysokým armádním a státním činitelem a umřel jako ministr carského dvora. Jeho jménem byl pojmenován v roce 1914 i 13. pěchotní Bělozerskij pluk (13-й пехотный Белозерский генерала-фельдмаршала князя Волконского полк).
Co se týká jeho vojenských zásluh, tak se kromě ostatních vztahují i k české krajině. Za bitvu u Slavkova byl vyznamenán řádem Svatého Jiří 3. stupně, neboť v boji na Prateckých výšinách sám převzal prapor Fanagorijského pluku a opakovaně vedl tento pluk společně s Rjažským kupředu na protivníka a zajali dvě děla. Podílel se též významně na plánování bitvy u Chlumce a následně i se ji účastnil.
Na doplňujících obrázcích se tedy budeme věnovat i masovějším scénám s kozáky a tímto se nám i zde vytvořil prostor i pro pár obrázkům věnovaným velkému vítězství ruských vojsk na českém území a to bitvě u Chlumce (v realitě to bylo rozsáhlé území několika vesnic, které byly zcela zlikvidovány). Ta se konala 29.-30. srpna 1813 a díky tomu, že se jednalo o významné vítězství nad silnější francouzskou armádou a byl při ní zajat kozáky i její hlavní velitel generál Dominique Joseph Vandamme, věnovalo se jí hodně výtvarného prostoru. Tato bitva byla vlastně ústupovou bitvou, kdy rakouská vojska stahující se od prohrané bitvy u Drážďan měla být dostižena a zničena na českém území a zároveň by se tím otevřela francouzským vojskům cesta do Čech. To měla právě vykonat 30 000 vojsko pod vedením Vandamma. Bohužel pro tato vojska však velké nasazení spojenecké armády a nepodpoření vojska dalšími posilami od Napoleona, došlo k jejich obklíčení a rozdrceni. Ztráty byly na obou strana veliké: 11 tis. francouzských vojáků padlo, 10 tis. bylo zajato, ze spojenecké strany bylo 9 tis. mrtvých (z toho 7 tis. Rusů).
Ruské straně velel u Chlumce Alexandr Ivanovič Osterman-Tolstoj (Александр Иванович Остерман-Толстой), který byl dělostřeleckým nábojem těžce zraněn a přišel o levou ruku.
Dne 2. září se v Trnovanech (nyní městská čtvrť v Teplicích) konala polní vojenská mše za účastí cara Alexandra I., pruského krále Bedřicha Viléma III. a rakouského císaře Františka I.
Bitvě u Drážďan předcházel neúspěšný tzv. Pražský mírový kongres (12. července 1813), který paradoxně skončil vyhlášením války.
Ještě jedna ze zajímavých postav je zde zachycena s kozáky a to generál Jean-Victor-Marie Moreau. Tento francouzský generál, který byl v čele francouzských vojsk poražen ruským polním maršálem A. V. Suvorovem při italském tažení roku 1799 u řeky Adda a Novi, upadl ve Francii v nemilost a roku 1804 byl odsouzen k žaláři, což bylo změněno Napoleonem na vyhnanství v Americe. Zde žil do roku 1813, kdy na výzvu Alexandra I. přijal účast v jeho štábu jako hlavní adjutant (přidal se k němu 16. srpna v Praze). Při bitvě u Drážďan, byl ve společnosti cara Alexandra I. zasažen dělovou koulí do nohou. Ty mu byly následně amputovány a on byl převezen do českých Loun, kde 5 dní po svém zranění umírá. Tělo bylo pohřbeno v Petrohradě v katolickém chrámu Svaté Kateřiny na Něvském prospektu (jeho dřívější vojenský sok maršál Suvorov je pohřben na stejném bulváru v klášteře Svatého Alexandra Něvského). Jak jsem sám zjistil, jeho hrob se v současnosti v kostele (na rozdíl od Suvorova) již nenachází. Nohy, které mu byly amputovány, jsou pohřbeny pod památníkem na výšině Räcknitz u Drážďan (na místě tohoto smrtelného zranění) a tento památník byl vybudován za peníze knížete N. G. Repina-Volkonského (byl ze stejné rodiny jako výše jmenovaná P. M. Volkonskij).
Jako vzpomínku na tisíce padlých ruských vojáků v bitvě u Chlumce, byl dne 29. září 1835 u obce Přestanov slavnostně položen základní kamen tzv. Ruského pomníku. Ceremoniálu se zúčastnil ruský car Mikuláš I., rakouský císař Ferdinand I. a pruský král Bedřich Vilém III. Místo pomníků byl zatím postaven jeho dřevěný model. Finální litinový monument s římskými motivy a sochou bohyně vítězství Niké, zapisující zlatým písmem do štítu datum slavné bitvy, byl odhalen 28. srpna 1837.
Pjotr Michajlovič Volkonskij (G. Dawe - 1825) (dopl. obrázek)
Bitva u Chlumce (F. E. von Habermann) (dopl. obrázek)
Bitva u Chlumce - detail kozáka (F. E. von Habermann) (dopl. obrázek)
Epizoda z bitvy u Chlumce (V. F. Timm) (dopl. obrázek)
Zajetí generála Vandamma kozáky (dopl. obrázky)
Bitva u Chlumce - zajetí Vandamma (J. L. Rugendas) (dopl. obrázek)
Zajetí generála Vandamma (dopl. obrázek)
Transport generála na Sibiř a jeho život tam (dopl. obrázky)
Bitva u Chlumce - zranění A. I. Ostermanna-Tolstého (M. Trentsensky) (dopl. obrázek)
Bitva u Chlumce - kozáci nesou zraněného A. I.
Ostermanna-Tolstého
(K. Ponheimer - 1813) (dopl. obrázek)
Alexandr Ivanovič Ostermann-Tolstoj (G. Dawe - 1825) (dopl. obrázek)
Pražský mírový kongres 12. července 1813 (dopl. obrázek)
Pražský mírový kongres (dopl. obrázek)
Vojenská polní mše 2. září 1813 v Trnovanech u Teplic (dopl. obrázek)
Ošetření zraněného generála Moreau u Drážďan (dopl. obrázek)
Položení základního kamene "Ruského pomníku" v Přestanově (dopl. obrázek)
Ruská carská jízda (W. Kobell) (dopl. obrázek)
Detaily s kozáky (W. Kobell) (dopl. obrázky)
Bitva (F. E. von Habermann) (dopl. obrázek)
Detail kozáků a zraněného (F. E. von Habermann) (dopl. obrázek)
Ruská carská pěchota (W. Kobell) (dopl. obrázek)
Detail kozáků (W. Kobell) (dopl. obrázky)
Ruská carská jízda (W. Kobell) (dopl. obrázek)
Detail kozáků a vozu (W. Kobell) (dopl. obrázky)
Přechod Ruské a R-U armády do Francie v roce 1815 přes
pohoří Vogézy
(H. B. Hoechle - 1825) (dopl. obrázek)
Detail s Alexandrem I, kozáky, rakouskými vojáky a
ruským dělem
(H. B. Hoechle - 1825) (dopl. obrázek)
Zase by to nebyl G. E. Opiz, aby neměl k tématu pomyslné poslední slovo a jako by symbolicky se vrací do tohoto kraje, kraje bitvy u Chlumce a Přestanova a to v jedné ze svých knih, které vydával v pozdním věku. Romanticky v nich popisuje příhraniční oblast Krušných hor a Čáslavsko. Jedna z jeho knih (které psal pod pseudonymem Bohemus (Český)) se odehrává v okolí teplického hradu Doubravská hora, v období třicetileté války. Ten byl pravě v tomto období zcela zničen, ale stále je vzdušnou čarou vzdálen od Přestanova cca 7 km.
Jeho knihy jsou sice psané v němčině, věnuji se však (až na jednu výjimku) pouze českému území:
Swatana von Engelhaus, oder die Entdeckung der Heilquelle von Carlsbad - téma ke Karlovým Varům
Milada von Lichtenburg - hrad Lichnice
Carlsbad und Teplitz - o hradu Doubravská hora
Die Burgruinen Böhmens - romantické historické příběhy (např. k hradu Hazmburk a Rábi)
Der Verwiesene - třicetileté válce v Čechách
Zřícenina hradu Doubravská hora - dějiště jednoho z románů (Darnstedt - 1810) (dopl. obrázek)
Toto je symbolicky poslední obraz G. E. Opize ve vztahu k Paříži a koaličním válkám. Na grafice vidíme Napoleona Bonaparte I., jak se na palubě lodi Bellerophon, ve francouzském přístavu Rochefort, vzdává do rukou jejího kapitána F. L. Maitlanda. Napoleon na tuto loď přišel dobrovolně, po prohrané bytvě u Waterloo nechtěl padnout do rukou postupujícím spojeneckým vojskům a věřil, že dostane u svého největšího nepřítele azyl.
Tato loď ho pak zavezla k břehům Anglie do přístavu v Brixhamu a následně do Plymouthu - po celou dobu až do 7. srpna však neopustil její palubu. Neopustil ji z toho důvodu, že Anglie zamítla jeho návrh na azyl a bylo mu určeno vyhnanství na ostrově Svatá Helena. Tam ho však odvezla jiná loď Northumberland, která byla na delší cestu způsobnější a právě na ni 7. srpna na volném moři u Plymouthu přistoupil. 17. října na lodi připluli k ostrovu Svatá Helena a zde 5. května 1821 umírá.
Na doplňkových obrázcích se ještě vrátíme k dění v Evropě v roce 1814.
11. dubna podepsal Napoleon svoji úplnou abdikaci a to na zámku Fontainebleau asi 60 km od Paříže (po neuznané abdikaci ve prospěch svého syna).
20. dubna je pod dohledem spojeneckých vojáku transportován kočárem přes Francii do přístavu Fréjus v Provance. Během cesty byl kočár několikrát napaden občany, kteří náhodně zjistili, že v něm jede Napoleon. Po útoku v Avignonu, který byl obzvláště razantní, musel Napoleon použít pro svoji ochranu převlek z částí uniforem od spojeneckých důstojníků, kteří tvořili jeho doprovod. Z přístavu byl pak anglickou lodí Undaunted převezen k ostrovu Elba. Zde byl vysazen 4. května.
7. června ruský car Alexandr I.; pruský král Fridrich Vilém III.; rakouský kancléř kníže Metternich; polní maršál Blücher; generál Von Yorck; generál Barclay de Tolly a další dorazili do Londýna a byli uvítáni Princem Regentem (později Jiří IV.). Během pobytu vykonali i přehlídku vojsk (cca 12 tis. vojáků) v Hyde Parku a zároveň na zdejším řece Serpentine, shlédli rekonstrukci námořní bitvy u Trafalgaru (s modely lodí). Po prohlídce Anglie odjíždí všichni 22. června zpět na kontinent.
Od 18. září 1814 do 9. června 1815 se ve Vídni konal za účasti téměř všech hlav států kongres (Vídeňský kongres), který řešil další rozdělení Evropy po pádu Napoleona.
Napoleonova abdikace na zámku Fontainebleau (dopl. obrázky)
Napoleon nastupuje do kočáru, který jej poveze do vyhnanství (F. Campe) (dopl. obrázek)
Lidé v Avignonu 25. dubna napadli kočár s Napoleonem (F. Campe) (dopl. obrázek)
Příjezd francouzského krále Ludvíka XVIII 3. května do Paříže (dopl. obrázek)
Kozák přiváží francouzského krále Ludvíka XVIII (dopl. obrázky)
Vzpomínka na předchozí karikaturu (kniha "Memorable Events In Paris 1814" (1828))
Vídeňský kongres (F. Campe) (dopl. obrázek)
Přivítání Alexandra I. v Londýně Prince Regentem (Jiřím IV.) (dopl. obrázek)
Princ Regent (Jiří IV.) na projížďce s Alexandrem I a
ostatními státníky v Hyde Parku
(T. Macdonald - 1815) (dopl. obrázek)
Rekonstrukce bitvy u Trafalgaru na řece Serpentine v Hyde Parku (dopl. obrázek)
Převoz Napoleona z lodi Bellerophon na loď Northumberland, pro odvoz na Sv. Helenu (F. Campe) (dopl. obrázek)
Prameny, zdroje a copyright obrazového materiálu:
Государственный Эрмитаж - Санкт-Петербург
Brown University - Providence
Musée Carnavalet - Paris
Bibliothèque nationale de France
Российская государственная библиотека - Москва
Stadtgeschichtliches Museum Leipzig
Národní galerie v Praze
Arcidiecézní Muzeum Olomouc
Bayerische Staatsbibliothek - München
Germanisches Nationalmuseum - Nürnberg
Staatlichen Kunstsammlungen Dresden
Royal Collection Trust - London
Kunstsammlungen der Veste Coburg
The New York Public Library
Bridgeman Giraudon - Paris
British Museum - London
Deutschen Fotothek - Dresden
Rijksmuseum - Amsterdam
Boris Wilnitsky - Fine Art - Vienna
Sotheby´s - New York
Christie´s - London
Аукционный дом Кабинетъ - Москва
Patrik Šimon - Praha
Google Inc.
www.reenactor.ru
Wikipedia
and more and more ...
Thank you for providing the material for this research. The author is not the owner of the copyright!